Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Po únoru 1948 se literatura vydala kurzem socialistické orientace. Z tohoto důvodu někteří autoři emigrovali (Jan Čep, Egon Hostovský, Ivan Blatný, Zdeněk Němeček) a další byli uvězněni v komunistických vězeních (Jan Zahradníček, Zdeněk Kalista, Václav Renč, Josef Palivec, Josef Kostohryz, Jan Dokulil, František Křelina, Josef Knap, Zdeněk Rotrekl). Bylo zastaveno vydávání některých časopisů (Akord, Archa, Kritický měsíčník, Kolo, Kytice, List, Vyšehrad) a někteří spisovatelé byli vyloučeni ze Syndikátu českých spisovatelů (Ferdinand Peroutka, Václav Prokůpek, Edvard Valenta, Václav Černý).

V dubnu 1948 na Sjezdu národní kultury, na němž Václav Kopecký a Zdeněk Nejedlý jednoznačně vyslovili požadavky na kulturu podporující budování socialismu, byl požadován nadšený souhlas s tímto politickým plánem a jeho podpora ve všech oblastech kultury.

V roce 1949 byl zrušen Syndikát českých spisovatelů a zřízen místo něj Svaz československých spisovatelů. Ten se stal komunisticky orientovanou organizací. Hlavním teoretikem se stal Ladislav Štoll. V roce 1950 vydal brožuru Třicet let bojů za českou socialistickou poezii, která stanovila normu požadavků na současné básníky. Vzorem se stali Jiří Wolker a S.K.Neumann, kritizován byl například F.Halas. V próze nebylo tolik nač navazovat, oslavován byl třeba komunistický novinář Julius Fučík a jeho Reportáž psaná na oprátce. Preferovanými tématy byly práce, továrny, stroje, kolektivní vědomí, budovatelské úsilí, glorifikace Sovětského svazu, J.S.Stalina či K.Gottwalda. Milostná tématika se stala okrajovou záležitostí v takzvané budovatelské literatuře. Budovatelská linie se týkala poezie i prózy. Hrdinou byl uvědomělý dělník-komunista, jenž pracuje na stavbě továrny, elektrárny a dá se do služeb kolektivu a budování komunismu, kterému podřídí i svůj milostný cit. Takový hrdina se zapojil do údernického hnutí, za odměnu jel do SSSR a bojoval aktivně s kontrarevolucionáři a buržousty, případně přesvědčil nějakého "váhavce" (či svou milou, původně nedělnického původu) o správnosti cesty ke komunismu. Budovatelské básně se četly na schůzích a slavnostních shromážděních, všichni mladí je recitovali veřejně již od školních let.

Od roku 1949 existuje jen jeden literární časopis, měsíčník Svazu československých spisovatelů Nový život. Zlikvidována byla soukromá nakladatelství a existovala jen státní - např. Československý spisovatel (pro současnou literaturu), Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (později Odeon, pro klasickou a zahraniční literaturu), Státní nakladatelství literatury pro děti a mládež.

Někteří autoři, původně se hlásící ke komunistické ideologii, byli rozčarováni vývojem a předčasně umírají - K.Biebl (sebevražda, 1951), Karel Teige 1951 umírá v nemilosti, F.Halas už v roce 1949 též v depresi a nemilosti.

Autoři, kteří odešli do exilu, tvoří tam a ti nejaktivnější se zapojují do činnosti americké rádiové stanice Svobodná Evropa, která vysílala z Mnichova.
Ti, kteří zakusili útrapy komunistických vezení, tvořili i tam, ale své texty uchovávali v paměti a texty z té doby vyšly až po jejich propuštění a v zahraničí. Vzniká též proud tzv. podzemní literatury - tito autoři tvořili tajně a rozšiřovali svá díla neoficiální cestou (např. surrealistické sborníky).

Tento oficiální socialistický proud české literatury se plně rozvíjel v letech 1949-1953, po smrti J.V.Stalina a pak K.Gottwalda se mírně zmírnil, ale patrnější uvolňování je až od roku 1956, kdy na XX. sjezdu KSČ byl stalinismus poprvé u nás veřejně odmítnut. Toto uvolnění lze dokumentovat na vzniku nového časopisu pro mladé autory, který začal vycházet od roku 1955 do 1959 pod názvem Květen a časopis Host do domu, který vycházel v Brně již od roku 1954. Kolem časopisu Květen se sdružují mladí autoři, kteří se hlásí k takzvané poezii všedního dne (poprvé patrno ve sbírce Viléma Závady Polní kvítí). Mezi ně patří: Josef Brukner, Miroslav Červenka, Miroslav Holub, Karel Šiktanc, Jiří Šotola, Miroslav Florian.

ORIENTAČNÍ PŘEHLED AUTORŮ:

Básníci

• Vítězslav Nezval - vzorový autor socialistického realismu (Veliký orloj, Stalin, Zpěv míru)
• Jaroslav Seifert - ač původně proletář a od 1929 člen KSČ, uchovává si po roku 1945 zřetelný odstup od KSČ a stává se symbolem demokratické tradice připomínající 1. republiku
• schématická poezie (též frézistická) - oficiální proud: Marie Dušková, Jiří Havel, Otto Ježek, Marie Kratochvílová, Stanislav Neumann (vnuk S.K.Neumanna), Vlastimil Školaudy, Ivo Štuka; typické pro tuto poezii je schéma, stereotyp, jazyková klišé, stroje, frézy a soustruhy, naprosto vyhovuje požadavkům doby
• Miroslav Florian - věrný komunistické linii, aktuální agitky, je věrný komunismu i po 1989, píše i pro děti, není ale tak schématický, má talent, obohatil poezii o smyslové vnímání, píše i krásné milostné verše, má širší žánrový rozptyl
• Miroslav Červenka - básník a literární vědec (hlavně versologie), v roce 1968 se stal obětí čistek a za normalizace je autorem samizdatu a je disidentem, od 1990 přednáší na UK v Praze
• Karel Šiktanc - na poč. díla komunista, od 1968 v nemilosti, velmi osobitý autor, místy existencionální pohled, píše i prózu s výrazným básnickým viděním, publikuje v samizdatu, pracuje jako noční vrátný, od 1990 se těší poctám a uznání
• Jiří Šotola - začíná jako básník, věnuje se divadelní dramaturgii a režii, šéfredaktor časopisu Květen, po 1968 zákaz publikování, postupně směřuje k epice v básnických textech, píše dramata a prózy, umírá 1989
• Pavel Kohout - začíná jako režimní básník, funkcionář, rozhlas, televize, pocty, 1968 jeden z hlavních organizátorů demokratizačního hnutí, upadá v nemilost, podepisuje Chartu 77, nakonec nuceně emigrován do Rakouska, díla mu vychází v exilových nakladatelstvích
• Milan Kundera - obdobný vývoj, komunista, radikální kritika komunistických praktik na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů, od 1975 v emigraci ve Francii, udržuje si odstup, má jiné pojetí disentu, začíná poezií, přechází k próze, vychází v exilových nakladatelstvích, často vychází jeho knihy nejdříve francouzsky a pak teprve česky, Francouzi ho dnes považují za svého význámného spisovatele, věnuje se i dramatu

Próza

• budovatelská linie: Jiří Stano, Květoslav F.Sedláček, Jiří Svetozár Kupka, Alena Bernášková, Lenka Hašková, Zdeněk Pluhař, Alexej Pludek - později píše celkem dobré historické romány, píše i pro děti
• Ludvík Aškenazy - židovský autor, válku strávil v SSSR, po válce pracoval v rozhlase v Praze, po 1968 žil v Německu (za manželku dceru Thomase Manna) a psal německy, zemřel 1986 v Itálii, začínal jako komunistický autor tendenčních reportáží, pak pro děti, srovnávání světa dětí a dospělých, píše dramata, v Německu se stal nositelem státní ceny SRN za dětskou literaturu
• Ivan Kříž - začíná jako komunista, 1968 zákaz, píše pro mládež pod jménem Eva Plachá
• Jan Otčenášek - komunista celý život, smysl pro psychologické vykreslení postavy, jeho hrdinové nejsou černobílí
• Karel Ptáčník - též 1968 odstaven, publikuje pak od 80. let

Autoři, kteří se věnovali jiným tématům než budování a odolali komunistickým svodům

• Marie Kubátová - folkloristické zájmy, pracuje v lékárně a píše prózy a divadelní hry z Podkrkonoší (její matka Amálie Kutinová píše za 1. republiky slavné prózy o Gabře a Málince) a prózy z lékarnického života
• Jarmila Loukotková - historické prózy z antiky a středověku, překladatelka z francouzštiny
• cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund psali reportáže z cest

Takzvaná "podzemní" literatura

• Vratislav Effenberger - surrealista, divadelní hry, filmové scénáře, pantomimy, většina díla zůstala v rukopise
• Zbyněk Havlíček - syn Jaroslava Havlíčka, surrealista, básně, próza, teoretické statě, jen neoficiální rozšiřování
• Egon Bondy - vlastním Jménem Zbyněk Fišer, začíná jako surrealista, postupně se odtrhuje, má vlastní představy, otevřeně líčí intimní věci, za normalizace píše texty zhudebněné skupinou The Plastic People of The Universe, píše prózu a divadelní hry, nejrozsáhlejší je poezie, věnuje se filozofii, několik textů vyšlo v zahraničí, jinak zůstávají v rukopisech

Exiloví autoři

• Jan Čep - katolík, v exilu píše hlavně eseje, spolupracuje v Mnichově se Svobodnou Evropou, pak se stěhuje do Francie, onemocní a píše autobiografickou prózu (Sestra úzkost)
• Egon Hostovský - židovský původ, v emigraci za 2. světové války v Anglii, od 1950 v USA, ale i v Dánsku, Francii, úplné vydání díla až po 1989
• Viktor Fischl - též dvojí exil, za 2. světové války v Anglii, židovský původ, pak byl tajemníkem Jana Masaryka, 1948 znovu emigrace, odešel do Izraele, přijal jméno Avigdor Dagan, píše v hebrejštině, hlavně prózu
• další: Ferdinand Peroutka, Zdeněk Němeček, Ivan Jelínek, Milada Součková, Pavel Javor, František Listopad, Jiří Kovtun, Robert Vlach, Antonín Kratochvil