Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Divadlo v době národního obrození a Václav Thám
Mezi nejvýznamnější divadla v době národního obrození se řadí divadlo v Kotcích (od roku 1738) a Stavovské (od roku 1783), kde se hrálo pouze německy. Česky se hrálo jen někdy o nedělích odpoledne pro lid. Roku 1786 vzniklo divadlo Bouda, které bylo postaveno na Koňském trhu, což je dnešní Václavské náměstí, hrálo se zde pouze česky! Jméno Bouda získalo podle toho, že to byla dřevěná stavba. Roku 1789 byla ovšem stržena a herci začali kočovat, čímž vzniklo kočovné divadlo. Nejvýznamnější osobou českého divadla byl v této době Václav Thám, režisér, herec, dramatik. Psal především vlastenecké hry, ale většina se nedochovala v plném rozsahu. Z jeho dramat jmenujme například hry Břetislav a Jitka, Vlasta a Šárka.
Dalšími významnými dramatiky byli Prokop Šedivý či Antonín Josef Zíma.

Divadlo v době českého romantismu a Josef Kajetán Tyl
Další rozvoj českého divadelnictví probíhal v době českého romantismu, kdy mezi nejvýznamnější autory patřil Josef Kajetán Tyl (1808-1856). Lásku k divadlu v něm vzbudil Václav Kliment Klicpera, který ho učil na Gymnáziu v Hradci Králové. Tyl působil jako dramaturg českých představení Stavovského divadla, ale také jako dramatik. Roku 1834 byla poprvé hrána jeho Fidlovačka, ve které můžeme poprvé slyšet píseň Kde domov můj, naši pozdější českou hymnu. Jeho hry můžeme rozdělit do tří tematických okruhů:

1. hry se sociálním námětem a zpravidla dobrým koncem: např. Paličova dcera, Pražský Flamendr, Bankrotář, Chudý kejklíř
2. romantické, dramatické báchorky: Jiříkovo vidění, Lesní panna, Strakonický dudák - 19.11.1983 jím byla otevřena nová scéna ND, klasické české postavy, český autor, o českých lidech
3. historické hry: Jan Hus, Jan Žižka, Kutnohorští havíři

Jeho význačnost v divadle dokumentuje to, že je po něm v Plzni pojmenováno jedno z divadel a Stavovské divadlo se dříve jmenovalo také Tylovo. Tyl byl také novinářem a prozaikem. Spoluzaložil a řídil časopis Květy a časopis Vlastimil. Psal kratší povídky a prózy jako např. Dekret kutnohorský, Rozervanec nebo Poslední Čech.

Realistické drama v Národním divadle (2. polovina 19. století)

• 1850 ustaven Výbor pro založení ND (F.Palacký – 1.předseda)
• 1862 Prozatimní divadlo = zadní trakt dnešního ND
• 1868 postaven základní kámen
• 1881 otevření, krátce po otevření vypukl požár
• 18.11.1883 znovu otevřeno Smetanovo Libuší
• 1976/77 začala rekonstrukce
• 18.11.1983 znovu otevřeno Smetanovo Libuší
• 19.11.1983 otevřena Nová scéna vedla ND - variabilní, moderní, Strakonickým dudákem
• opona: Vojtěch Hynais "Národ sobě", 1.ředitel: Schubert
• hlavní archvitekt: J.Zítek - obviňovali ho ze vzniku požáru → pokračoval Jiří Šulc v novorenesančním stylu
• autoři realistického dramatu spojeného s ND:

  Ladislav Stroupežnický (1850-1892) - 1. dramaturg ND, ale zároveň i dramatik. Psal většinou komedie: Zvíkovský rarášek, Paní Mincmistrová. Jeho nejslavnější hrou se stali Naši furianti, což je komedie s ironickým podtextem. Stroupežnický zde kritizoval rozvrstvení lidí a život na venkově. Tato hra byla poprvé hrána 1887 s neúspěchem, ale o 2 roky později již získala svou popularitu a to především díky herci Moškovi. Připomeňme si ještě význam slova furiant. Furiant je neurvalý člověk, který musí mít vždy poslední slovo a vždy chce toho druhého "přetrumfnout".

  Vilém a Alois Mrštníkové (bratři) -mezi jejich nejvýznamnější dílo patří drama Maryša, která měla svou premiéru v ND. Při své premiéře museli ale autoři ubrat nářečních prvků, ale díky velkému úspěchu je mohli při dalších představeních vrátit zpět. Maryša je tragikomedie z moravského venkovského prostředí.

  Jaroslav Kvapil (1868-1950) - roku 1900 se stává dramaturgem ND a to do roku 1918, byl i režisér, dramatik a básník, obklopovali ho jen ti nejlepší herci. Roku 1916 při příležitosti 300 let od smrti Shakespeara secvičil s herci asi 15 her, které mohli diváci zhlédnout během jednoho měsíce. Získal tím velký úspěch. Roku 1917 podnítil vznik Manifestu československých básníků, kde byla propagována myšlenka české samostatnosti. Kvapil napsal také libreto k Dvořákově opeře Rusalka.

  Gabriela Preissová (1862-1946) - autorka her z moravského venkova: Gazdina roba, Její pastorkyně