Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Všichni lidé se od sebe liší nejen obsahem svého duševního života, do něhož bychom mohli zařadit vnímání, pamatování si, myšlení a zájmy, ale také formou, tedy tím, jak reagují na různé podněty.
V psychologii se tedy setkáváme s pojmem dynamické vlastnosti osobnosti. Jejich základem je temperament, jímž rozumíme vrozené vlastnosti člověka, které určují intenzitu prožívání a chování se v různých situacích. Střídání psychických procesů, stavů a různých činností člověka nazýváme dynamikou prožívání a chování, která se projevuje tím, jak rychle a intenzivně každý z nás reaguje na různé podněty, jež na nás působí, na různých duševních zážitcích a také na tom, jak výrazně je poté projevujeme navenek.

Již ve starověku se různí učenci snažili rozdělit populaci do několika skupin podle určitých typů temperamentu. Jedna z nejstarších teorií je přisuzována řeckému lékaři Hippokratovi, který lidi dělil podle poměrů šťáv v těle na čtyři skupiny: sangvinika, kterému převažovala v těle krev, dále pak cholerika (převažující žluč), flegmatika (hlen) a na melancholika (černá žluč). Tuto psychologii později upravil Galenos, jeden z nejvýznamnějších starověkých lékařů. Velice podobné členění osob používáme dodnes. Podle různých psychologických testů, které zjišťují, jak se zachováme v rozličných situacích, jak reagujeme na podněty z okolí a jak se vyrovnáváme s vlivy, jež na nás působí, dokážeme každého do některé z těchto skupin zařadit. V mnoha případech je ovšem velice obtížné určit převažující druh osobnosti, lidé jsou velice často na rozhraní dvou různých skupin a z každého typu osobnosti se projevují určité vlastnosti.

Sangvinik bývá velice společenský, hovorný, šíří kolem sebe pozitivní energii a raduje se ze života. Proto jsou tito lidé oblíbení v kolektivu a mívají mnoho přátel. Touží být středem pozornosti, a také proto velice rádi barvitě vypráví své příběhy a zážitky. Mluví ovšem až příliš a velice často přehání. Neustále se kolem nich musí něco dít, vše přemění v legraci a zábavu. Již od dětství překypují optimismem, který si zachovávají až do dospělosti. Sangvinik se nadchne téměř pro vše, přesto většinou nic nedotáhne do konce. Je pro něj přirozený fyzický kontakt s ostatními. Musíme ale také zmínit, že nedokáže připustit, aby právě on měl nějaké zásadní povahové chyby. Pro svůj egocentrismus se přehnaně zaobírá sám sebou, neumí mnoho naslouchat a ani nemá zájem stát se pro někoho pomyslnou vrbou, proto si také přesně nepamatuje jména osob ve svém okolí. Jako přítel je nestálý, jelikož se obklopuje mnoha lidmi - dokáže se bavit s každým kolem sebe a okamžitě naváže kontakt. Kvůli své touze být stále středem pozornosti také často skáče ostatním lidem do řeči a odpovídá za ostatní. Jeho další zápornou stránkou je laxní přístup k povinnostem - málokdy dodělá svou práci ve stanoveném termínu a často střídá zaměstnání.

Cholerika považujeme za dynamickou osobnost, která je stejně jako sangvinik vstřícná a plná optimismu, ale naopak dosahuje cílů, jež si vytyčí. I proto je tedy schopný vždy a za jakýchkoliv podmínek velet. Nezáleží mu na tom, zda se ostatním zalíbí či nikoliv. Pro svou nadvládu, které touží dosáhnout za každou cenu, dokáže druhé značně psychicky deptat. Nutí ostatní, aby nasadili stejné pracovní tempo jako on. Nikdy si ovšem nepřipustí, že by se mohl mýlit a myslí si, že má vždy pravdu. Kvůli své až přehnané cílevědomosti musí vítězit. Obejde se bez přátel a nepotřebuje mnoho lidí ve svém okolí. Cholerikovi stačí mít svůj cíl, za nímž slepě jde, kvůli němuž překoná jakékoliv překážky a pro nějž bude bojovat a ničit konkurenci. Vždy ale bez váhání bojuje za lidská práva a chrání ukřivděné, nikdy není k ničemu lhostejný.

Za další druh osobnosti považujeme melancholika - nenáročného, tichého a samotářského člověka, který vyznává pevný řád, oceňuje krásu a inteligenci. Jeho pesimistická povaha se projevuje převážně tím, že předvídá potíže ještě dříve, než vzniknou. Také proto velice často propadá depresím. Je vážný a stanovuje si dlouhodobé cíle, jelikož se vždy zabývá pouze záležitostmi, jež mají trvalý význam. U melancholiků se často projevuje vysoký talent a genialita. V životě hledá řád a věci ukládá vždy přesně na své místo. Vše, co dělá, musí být perfektní a velice mu záleží na kvalitě provedené práce. Jeho kladnou stránkou je též starostlivost, soucit a upřímný zájem o druhé. Dokáže se však také velice snadno urazit. V záležitostech kolem sebe hledá neustálé problémy. U melancholiků si můžeme všimnout jejich nízkého sebevědomí a pocitu, že je všichni pomlouvají. Tito lidé se pro nic nerozhodnou okamžitě - jejich váhavost je způsobena strachem, že plány, které mají, nejsou dokonalé.

Nejlépe okolí vychází s posledním z typů osobností, s flegmatikem. Je spokojený všude, kde se ocitne, protože pro něho není složité přizpůsobit se jakékoliv situaci. Má rád přátele, ale je šťastný a spokojený i o samotě. Snaží se kolem sebe udržovat klid, proto působí často jako řešitel problémů. On sám se ale bojí učinit rozhodnutí a nerad nese odpovědnost za svůj život. Do ničeho nevkládá velké naděje, jelikož se smířil se zákeřnostmi života. Ostatní lidé a jeho přátelé, s nimiž velice dobře vychází, dokáže je vyslechnout a být pro ně vrbou, se na něho mohou v každé situaci spolehnout. Měli bychom ovšem zmínit i jeho lenost - věčně odkládá práci nebo se jí úplně vyhýbá.

Sangvinika a cholerika považujeme za extroverty, tedy osobnosti, které se k okolnímu světu chovají otevřeně, srdečně, jsou velice aktivní a snadno přizpůsobiví, společenští. Naopak k introvertům, lidem plachým, nejistým a uzavřeným s intenzivním vnitřním životem a hlubokými city, řadíme flegmatika a melancholika.

Dále můžeme osobnosti rozdělit podle jejich náladovosti - tedy toho, jak rychle se city u člověka mění, a to na lidi stabilní (sangvinik a flegmatik) a naopak labilní (cholerik a melancholik).

Tato různá rozlišení nám napomáhají lépe pochopit reagování lidí na některé situace, odhadnutí, jak se zachovají, ale také k tomu, abychom věděli, jak nejlépe s kým vycházet. Jak jsme se již zmínili, tímto rozlišením a dělením celých populací do několika málo skupin se zabývají učenci již od starověku. Ani dnes ovšem tato část psychologie není méně zajímavá, stále je co objevovat a zjišťovat. Stejně jako v celé psychologii samotné.