Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OSNOVA:

Josef Kajetán Tyl se narodil 4. února 1808 v Kutné Hoře jako syn krejčího a vojenského hudebníka. Zde absolvoval základní školu a poté odešel studovat do Prahy akademické gymnázium. Tato studia dokončil v Hradci Králové, kde bydlel u V.K.Klicpery, který výrazně ovlivnil jeho zájem o divadlo. O prázdninách hrával se spolužáky v Kutné Hoře divadlo.
Vrátil se do Prahy na studia filozofie. Zde se opět zajímal o divadlo a stal se zde členem Hikmerovy kočovné divadelní společnosti. Hráli především na venkově české hry. Po rozpadu společnosti hrál u cizích společností v Bavorsku, Itálii a Sasku. Později z finančních důvodů přijal místo účetního v kasárnách v Praze. Tento stálý a jistý příjem mu umožňoval se dále věnovat svým dalším aktivitám jako překladatelské činnosti, tvorbě svých vlastních dramat a také redaktorské činnosti.
Později přijal místo jako ředitel českého Kajetánského divadla, následně opustil svoji práci účetního v kasárnách a působil jako režisér českého divadla v Růžové ulici, dramaturg Stavovského divadla. Jako již známá osobnost se stal v revolučních letech po r. 1848 poslancem říšského sněmu. Sílící tlak konkurentů a reakce postihla Stavovské divadlo a Tyl byl nucen opustit Prahu po rozpuštění českého souboru a po útocích na svoji osobu i některým z jeho kolegů. Živil se proto jako kočovný herec. Zemřel předčasně v hmotné bídě, uštván v Plzni 11. července 1856 ve svých 48 letech. Je pochován zde na Mikulášském hřbitově.
Redaktorská činnost J.K.Tyla velmi významně ovlivnila české časopisectví. Od roku 1833 jako redaktor v časopise Jindy a nyní, později pod názvem Květy. Vytvořil z tohoto časopisu jeden z nejlepších a nejslavnějších své doby. Později byl redaktorem časopisu Vlastimil. Vydával slovníky Pomněnky, České besedy, sbírku Českých divadelních her Thalia. V době jeho činnosti při vydávání slavného dvouměsíčníku Pražský posel, který plnil politické úkoly. V r. 1849 vyšlo s jeho přičiněním několik desítek čísel Sedlských novin pro venkov, než byly zastaveny. Politická situace jej donutila psát pod pseudonymy - Horký, Horník, Kutnohorský, Vítek atd.
V novelách ze současného života Tyl věnuje pozornost zvláště romanticky pojatým hrdinům ze světa herců a bludných umělců. Patří sem např. povídky Hudební dobrodruzi, Pouť českých umělců, Pomněnky z Roztěže a Divadelní ředitel. Mnohde jsou vidět vzpomínky na dětství a domov.
Těžiště Tylovy literární tvorby je v divadelních hrách, které lze podle námětů rozdělit do tří skupin. Jsou to dramatické báchorky, historické hry a konečně drama se současnou tématikou. Báchorky Strakonický dudák, Jiříkovo vidění, Tvrdohlavá žena, Lesní panna aj. Historické tématiky využil pro své národně výchovné cíle, zvláště v hrách Kutnohorští havíři, Jan Hus, Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové a Žižka z Trocnova.
Činohry ze současného života se dotýkají konfliktů v měšťanském a řemeslnickém rodinném prostředí i těžkého hereckého života, avšak nikdy nepostrádají národně výchovnou tendenci. Do této skupiny patří Marjánka, matka pluku, Pražský flamendr, Paličova dcera, Bankrotář, Chudý kejklíř aj. Samostatné místo v Tylově divadelní tvorbě má pražská lokální fraška Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, hra se zpěvy, k nimž nápěvy složil František Skřoup. Jedna z písní, Kde domov můj, jejíž text skládal Tyl pravděpodobně ve svém rodišti, zlidověla a stala se později národní hymnou.
Svůj životní program i program národního obrození vyjádřil zkratkou ve svém hesle: "Všechny naše kroky musí vést láska k národu a jeho štěstí."