Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OSNOVA:

Karel Havlíček Borovský se narodil v Borové u Přibyslavi jako syn drobného kupce. Podle Borové převzal později přídomek Borovský. Vystudoval gymnázium v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, filozofii v Praze. Zde také vstoupil do kněžského semináře. Pro svoje názory však byl donucen odejít. Za pomoci přátel se stal vychovatelem v Rusku, neboť nebyl schopen si sehnat zaměstnání pro jeho odpor proti církvi obrozenecké a nacionalistické smýšlení. V roce 1846 přijímá místo redaktora Pražských novin a jejich přílohy České včely. Po porážce revoluce přišel o zaměstnání a odstěhoval se do Kutné Hory. V r.1848 založil svoje vlastní Národní noviny. Zde uplatňoval své liberální názory a samy noviny se staly mluvčím liberální strany. Vedle Palackého byl Havlíček nejvýznamnějším představitelem liberálního proudu, byl poslancem říšského sněmu. Z tohoto důvodu byly roku 1850 tyto noviny zastaveny, ale již v květnu téhož roku začal vydávat politickou revue Slovan, ale i tato je vzápětí zakázána. Odstěhoval se zpět do Německého Brodu, ale jako nepohodlný a nebezpečný vládě byl v prosinci 1851 na příkaz ministra Bacha zatčen a poslán do vyhnanství tyrolského Brixenu. Těžce zde snášel odloučení od své vlasti. Snažil se zde ale dále tvořit, studoval lidovou slovesnost a odbornou literaturu. Z Brixenu se vrátil s podlomeným zdravím v roce 1855, za necelý rok, zemřel. Jeho pohřeb na Olšanském hřbitově se stal protirakouskou a protivládní manifestací lidu. Zde ale pouze Božena Němcová veřejně před zraky všech položila na jeho rakev trnovou korunu.

V roce 1842 se dostal za pomoci Šafaříka do Ruska, kde působil jako vychovatel v rodině profesora A.Pogodina. Zprvu byl prostředím nadšen, ale později jej rozčarovaly zjištění o carském absolutismu.
Přeložil a vydal v Národních novinách Mrtvé duše od Gogola, kterého zde objevil. Zde v Moskvě ale nalézá i výrazovou formu - epigram, kterých zde vzniklo kolem devadesáti. Pozorovatelské nadání a ostrý pohled osvědčil v knize Obrazy z Rus, kde se pouštěl do kritiky carské vlády.

Novinářskou prací, v níž vždy využil možnost zveřejnit své názory, kritiku státu, církve, poměrů mezi slovanskými názory, se stal velmi známý, ale i kritizovaný vládními úřady a policií. Využíval je pro prosazování svých politických názorů.
Jako jeho první dílo, které vyšlo v Květech, byla obdivná zpráva z jeho pobytu v Rusku, kde popisoval tamní prostředí, slavjanofilskou mládež. Působil v České včele, příloze Pražských novin, kde zveřejnil část Obrazů z Rus, ale i kritiku Tylova románu Poslední Čech, neboť požadoval od literatury pravdivost, původnost, národní charakter, ale především uměleckou úroveň.
Stal se redaktorem úředních Pražských novin (1846), které přeměnil na Národní noviny (1848). Jednalo se o politický deník. Satirickou kritiku využíval v příloze Národních novin - v humoristickém Šotku. Zveřejňoval zde epigramy, veršované i prozaické vtipy, parodické politické texty na nápěvy známých národních písní. Po zrušení a zákazu Národních novin odešel do Kutné Hory, kde začal vydávat vlastní poslední časopis Slovan. Vydal výběr nejdůležitějších článků z Národních novin pod názvem Duch Národních novin a stati o reakční úloze církve pod názvem Epištoly kutnohorské.
Překládal verše i články z ruštiny, polštiny, němčiny a francouzštiny.

K.H.Borovský po internaci do Brixenu dále tvořil. Zde je třeba zmínit tři velké satirické skladby - vrchol jeho básnické tvorby: Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra.
V Tyrolských elegiích popisuje své zatčení a deportaci do Brixenu. Využívá charakteristické formy pro dvojverší používané v antické elegii.
V díle Král Lávra se na pohádkovém motivu o králi, který tajil své oslí uši, vysmívá hlouposti korunovaných hlav. Tato skladba je plná ironií a humoru.
Křest svatého Vladimíra je námětově převzatý z Nestorova rukopisu, kde ruský kníže Vladimír přikázal v Dněpru utopit sochu pohanského boha Peruna. Havlíček zde používá podobu sluhy, čímž vyjadřuje myšlenku, že bůh je u vládců sluhou a tedy absolutistická moc má za svého sluhu pro ovládání lidí církev. Spor mezi vládcem a bohem končí Perunovou popravou, ale lid se bouří, odmítá platit daně a proto vzniká nový bůh, aby za pomoci náboženství lid cara opět poslouchal.

Po pádu Bachova absolutismu, kdy opět začíná politický boj, stává se Havlíčkův odkaz velice aktuální. Politická garnitura mladočechů prohlašuje Havlíčka za svého předchůdce, a tak po své smrti vstupuje do povědomí národa jako hrdina a je také tak celým národem uznáván, stává se vzorem pro Nerudovu generaci. Teprve nyní, v šedesátých letech, začaly jeho díla oficiálně vycházet v tisku. Český lid ho miloval jako málokterého spisovatele - pro jeho statečný zápas za práva národa, pro jeho opravdovost, čestnost i nesmlouvavost.