Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Bylo to sdružení mladých spisovatelů a politiků, kteří stáli proti tehdejší politické špičce, proti Mladočechům. Kritizovali plané vlastenectví, hejslovanství a podporovali dělnictvo, např. možnost sdružování. Prosazovali, že každý jedinec má právo na vlastní osobitou tvorbu. Manifest podepsalo roku 1895 mnoho umělců, např. F.X.Šalda, A.Sova, O.Březina či S.Machar. Během necelého roku se rozpadli, ale to považovali jen za splnění jednoho bodu jejich programu a tím byla individualita, což u nich představovalo např. vlastní osobitou literární tvorbu. Představitelé:

František Xaver Šalda (1867-1937)
Zakladatel eseje v české literatuře, zakladatel české kritiky. Připomeňme si definici eseje: esej je úvaha nad tématem, kdy se do popředí dostává autorova osobnost. Takové jsou i Šaldovy eseje. Z jejich souborů jmenujme Duše a dílo či Boj o zítřek. Jeho eseje se mnohdy zabývaly významnými českými autory jako byli Mácha, Němcová, Smetana a Vrchlický, o němž napsal kritickou esej. Kritizoval ho za to, že šel víc do šíře stylů než do hloubky. Po letech ale Šalda poznal, že chyboval a svůj názor na Vrchlického přehodnotil. Pokoušel se psát i básně, romány a dramata, ale jeho význam je spojený hlavně s esejí a kritikou.

Josef Svatopluk Machar (1864-1942)
První český básník, který polemicky vystoupil na sklonku 19. století proti dosavadní poezii a proti tehdejší morálce. Pocházel z Kolína, studoval v Praze a po vojně pracoval jako bankovní úředník ve Vídni, kde svými díly kritizoval soudobé poměry. U nás byla jeho díla publikována v Herbenově časopise. Do Prahy se vrátil na sklonku 1. světové války a roku 1918 se stal generálním inspektorem Československé armády. Některé z jeho významných děl:
Confiteor (latinsky vyznávám se, zpovídám se) - 3 části, kritika tehdejší doby
Zde by měly kvést růže - dramatická skladba, o ženě, kterou muž bije, ale ona ho ještě brání před neteří
Magdaléna - báseň, ve které je hlavní hrdinkou také žena
Konfese literáta - vzpomínky

Otokar Březina (1868-1929)
Vlastním jménem Václav Jebavý. Pocházel z moravského venkova, studoval na reálce v Telči a pak pracoval jako učitel. V jednom týdnu mu umřeli oba rodiče a to značně poznamenalo jeho tvorbu, která se byla pesimistická, mystická, se smutnými motivy, téměř až oslavující smrt. V závěru své tvorby se stává však trochu optimističtější. Napsal pět básnických sbírek: Tajemné dálky, Svítání na západě, Větry od pólů, Stavitelé chrámu a Ruce. Jeho poslední sbírka je ta optimističtější.

Antonín Sova (1864-1928)
Pocházel z Pasova, studoval práva, pak pracoval jako úředník pražského magistrátu a později jako ředitel městské knihovny v Praze. Jeho dílo můžeme rozdělit do tří etap:
1. období : impresionistické - sbírky: Z mého kraje, Květy intimních nálad
2. období : symbolistické - sbírka Zlomené duše
3. období : stal se z něho citový básník, psal především lyrické básně, přírodní lyriku, ve svých vzpomínkách se vrací do mládí

Karel Hlaváček (1874-1898)
Pocházel z Prahy Libně z proletářské rodiny, studoval Filozofickou fakultu, psal kritiky, kreslil, ilustroval, psal básně a podílel se na zrodu Sokola. Jeho tvorbu označujeme za dekadentní. V jeho tvorbě se objevují pocity smutku, marnivosti, melancholie, ale vždy má určitý rým, rytmus, melodii. Z jeho sbírek jmenujme např. Pozdě k ránu či Mstivá Kantiléna.