Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Objevení účinků antibiotik patří bezpochyby mezi největší mezníky vývoje zdravotnictví. Choroby dříve považované za smrtelné, jako třeba angína nebo zápal plic, považujeme díky těmto lékům již za naprosté banality. Nebylo ale tomu tak vždy. Až do dvacátých let minulého století museli lékaři spoléhat na antibakteriální účinky látek přírodního původu. Taková terapie ale rozhodně nebyla stoprocentně spolehlivá, jednalo se totiž ve většině případů pouze o takzvanou podpůrnou léčbu, kde s vlastní nemocí si tělo už muselo poradit samo. Jak to vlastně s objevením prvního přímého zabijáka škodlivých bakterií - penicilinu - bylo? Jako u většiny objevů, i tady velkým dílem přispěla náhoda.

Vědec Alexandr Fleming se zabýval výzkumem bakteriálních nákaz. Jednoho večera z laboratoře odcházel ve spěchu a zapomněl na stole pár Petriho misek, ve kterých bakterie pěstoval. Když se po několika dnech k práci vrátil, všiml si, že misky jsou poseté jakýmisi modrými chomáčky. Podíval se na tuto podivnou hmotu pod mikroskopem a zjistil, že má schopnost okolní bakterie ničit. Později přišel na to, že jde o plodnice štětičkovce, mnohem známějšího pod latinským názvem penicillinum.

S uznáním veřejnosti se ale Fleming zpočátku nesetkal, nedařilo se mu totiž čistý penicilin, jak zní jeho obchodní název, vyrobit ve větším množství. Až výzkumy jeho vědeckých kolegů Howarda Forleye a Ernsta Chaina prokázaly jeho sílu a penicilin mohl být roku 1939 uveden na trh. Byl doslova zázrakem pro ty, kterým byl oficiálně podáván jako první - infekcemi zmožené vojáky 2. světové války.

Z chemického hlediska se jedná o bicyklickou organickou kyselinu rozpustnou částečně ve vodě, dále třeba v ethanolu a jiných organických rozpouštědlech. Rapidně účinkuje proti bakteriím typu streptokok a stafylokok. Účinnost spočívá v pozastavování syntézy buněčných stěn bakterií a navázání na enzymy, nejčastěji transpeptidázy a karboxypeptidázy, které způsobí buněčnou smrt. Volně přeloženo do češtiny - bakterie přestanou tvořit to, co je před okolními vlivy chrání a obranný mechanismus těla je rychle zničí pomocí vlastních látek.

Žádný pokrok v medicíně se bohužel neobejde bez obětí. Jedním z prvních uživatelů penicilinu byl jistý pan Albert Alexander, jenž roku 1941 prodělal těžkou sepsi po poranění prstu trnem rostliny. Lékař mu ihned po zjištění diagnózy předepsal penicilin. Léčba byla účinná, avšak léku těžký nedostatek. Po dvou měsících Alexander v bolestech umírá.

Po udělení Nobelovy ceny Alexandru Flemingovi za objev tohoto zázračného léku roku 1945 začala jeho obliba prudce stoupat. Odhaduje se, že zachránil v průběhu 70 let již 82 milionů životů. Ani se zázraky se to ovšem nemá přehánět. Často se stává, že dnešní lékaři automaticky předepisují antibiotika bez jakýchkoli testů na bakteriální infekci. Pro infekce virové, jako je například chřipka, jsou totiž naprosto neúčinná a zbytečná. Naopak zabíjí tělu prospěšné bakterie, oslabují imunitu a tělu se často ještě přitíží. Bakterie si taktéž zvládají vytvořit při častém používání antibiotik rezistenci, zkrátka si na látku zvyknou a penicilin již nebude plně účinkovat.

Nejen penicilin, ale i antibiotika obecně jsou tématem často polemizovaným. Setkáváme se dokonce s teoriemi, že potlačují přirozený výběr přírody a přispívají k přemnožení lidské populace. Názory na jejich používání se různí, faktem však zůstává, že stále jde o nejsilnější zbraň proti bakteriálním infekcím. Zda tento zázrak budeme užívat při potížích i my, nebo zůstaneme u alternativních léčebných metod, záleží na našem osobním přesvědčení. Jednou z mnoha krás dnešní medicíny je totiž partnerský přístup k pacientovi, kdy lékař sice navrhne léčebný postup, ale jak s vlastním zdravím naložíme, je čistě jen v našich rukou.