Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• prakticky odborný text do časopisu
• seriál o sebepoškozování, díl druhý (Typy a důvody)

Z minulého dílu již víme, co si představíme, když se řekne sebepoškozování, a to díky skvělé psycholožce Mgr. Pavlíně Modré. Dnes pokročíme v tomto kontroverzním tématu dále - k jeho typům a důvodům.

Většina lidí si myslí, že sebepoškozovat se dá klasicky jen pořezáním žiletkou nebo nožem na spodní straně předloktí. To je mýtus. Ačkoli většina teenagerů začíná nějakým škrábáním špendlíkem na výše zmíněném místě, obvykle to pokračuje řezáním na místech méně viditelných. To jsou třeba stehna, břicho nebo lýtka, která se skryjí a riziko starostlivých otázek či narážek se snižuje.

Druhým nejčastějším způsobem je pálení. To znamená típat o sebe cigaretu nebo v horší fázi popalovat své tělo zapalovačem.
Ubližovat se dá ale i tupým předmětem. Tohle už jsou méně časté způsoby. Řadíme sem i propichování kůže skrz na skrz (ne piercingy, pouze úmyslné ubližování), zabodávání jehel, kružítek apod., extrémní škrábání vedoucí ke strupům, trhání řas... Jistě by se toho našlo ještě hodně, o čem ani nevíme.

Ztěžují nám to totiž endorfiny, které nás nakopnou a přehluší naše strasti. Endorfiny jsou takzvané hormony štěstí. Poté co se uvolní do mozku, pocítí člověk enormní pocit blaha, euforii. Kromě sebepoškozování je ale uvolňuje i pohybová aktivita, nejvíce adrenalinové sporty. Dále také sladké jídlo, poslech hudby či masáž. Říkáte si, proč tedy lidé, kteří se sebepoškozují, nevyužijí jednu z těchto možností? Obvykle je to z toho důvodu, že pořezání se (apod.) je prostě rychlé řešení, které je napadne automaticky. Pokud například člověk přijde domů zhroucený, nemá náladu jít si zaběhat a třeba kvůli vysoké úrovni stresu nemůže ani jíst. Pak jim v hlavě naskočí to špatné řešení...

Člověk, jenž se sebepoškozuje, rozhodně není špatný ani hloupý. Často to bývají lidé psychicky více či méně labilní, může to být kupříkladu traumatem z dětství, příliš vysokými nároky rodičů, prostě věcmi, jež se na vás podepíší. Může se to stát ale i silnému a vyrovnanému člověku v momentě, kdy se všechno pokazí - nebo mu to tak aspoň připadá - a nápor stresu je obrovský. Ať tak či onak, základ je člověka hned nesoudit. Naopak je třeba mu pomoci, může jít jen o krátkodobou fázi, ale také je možné, že to daná osoba dělá již pár let.

Příště se dozvíme, jak se sebepoškozování vyvarovat či jak jej případně zastavit.