Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V poválečné ruské literatuře zpočátku převažuje dokumentárně umělecký aspekt, snaha zachytit hrdinství rudoarmějců, partyzánů i zázemí. Později se objevují v popředí morálně společenské problémy lidí.

Alexandr Solženicyn (1918) - nositel Nobelovy ceny za literaturu. Odhaluje existenci sovětských táborů pro politické vězně. Kvůli nevhodným výrokům o Stalinovi v osobní korespondenci, která byla cenzurována, byl odsouzen k osmi letům nucených prací. Ve stalinských táborech byl držen do roku 1953. V letech 1953-1956 pobýval ve "věčném vyhnanství" v Kazachstánu. V roce 1956 byl rehabilitován a pracoval jako učitel matematiky v Rjazani. Od poloviny 60. let publikovat nesměl a jeho díla se objevovala jen v samizdatu a na západě. Byl za to vyhoštěn, odešel do Curychu a pak se usadil v USA. V roce 1989 byl rehabilitován a o pět let později se vrátil do Ruska. Napsal novelu Jeden den Ivana Děnisoviče, která vypovídá úsečnou formou o životních podmínkách v táboře nucených prací a která popisuje jeden pracovní den řadového vězně. Dalším jeho dílem je Souostroví Gulag. Jedná se o prózu s dokumentárními rysy o sovětských koncentračních táborech.

Silným literárním proudem v 60. a 70. letech byla v ruské literatuře venkovská próza, která znamenala nejenom návrat k tradicím a kořenům klasické ruské literatury, ale byla i zastřenou kritikou společenského systému. Venkov měl být pro budoucí generace tím, čím je pro Evropany antické Řecko a Řím. Nejoblíbenějším a nejvýznamnějším představitelem tohoto typu literatury byl Vasilij Šukšin, k jehož tvorbě patří například povídkové sbírky Tam v dáli, Rozprávky za měsíčního svitu či novela Červená Kalina.

Vladimir Nabokov - znám jako autor psychologického románu Lolita o vztahu muže k dvanáctileté dívce.

Čingiz Ajtmatov - kirgizský prozaik, psal prózy s prvky magického realismu, z nichž nejznámější jsou Džamila a Stanice Bouřná. Dalším jeho dílem je Popraviště - baladický příběh vlčice Akbary, která vinou lidí třikrát přijde o svá mláďata.