Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tento můj zážitek se odehrál na základní škole. Byl poslední klasifikační týden, kdy žáci mohli svými silami změnit své známky k lepšímu. Dala jsem si předsevzetí, že celý první stupeň základní školy budu mít samé jedničky. Ke splnění mého předsevzetí chyběl už jen malý krůček. Napsat písemku z angličtiny na jedničku...

Nikdy jsem nebyla přeborník na cizí jazyky, a tak jsem věděla, že napsání písemky z angličtiny bude krajně problematické. Toto jsem stoprocentně zdědila po svých rodičích. Táta v Německu nevěděl, jak se řekne dálniční známka, a tak použil německo-českého překladu "známkiš". Máma na tom nebyla o moc lépe. Když jsme byli ve Španělsku, marně uklízečce vysvětlovala větou "Please kart bum nicht", že si zabouchla dveře od hotelového pokoje. Vrátím se však ke své písemce z angličtiny.

Každý den jsem se poctivě učila na test. Procházela jsem učebnici, sešit a další studijní materiály. Moje hlava byla napěchována vědomosti, takže spíše připomínala balón. Až nastal ten osudný den.

Paní učitelka Kosová nám rozdala testy z angličtiny. S mým údivem mi to šlo celkem dobře, a tak jsem očekávala zaslouženou jedničku i na vysvědčení. Můj údiv ale brzy vystřídalo rozčarování. Paní učitelka totiž nestihla poslední test započítat do klasifikace. Byla jsem naštvaná, ale spíše více zklamaná z paní učitelky. Slíbila mi, že když test dopadne na výbornou, tak na vysvědčení budu mít opravdu jedničku. A hádejte, jak ten test dopadl? Ano, opravdu, test byl ohodnocen velkou jedničkou.

Šla jsem ze školy domů psychicky vyčerpaná. Chtělo se mi brečet, a tak mě doma utěšoval můj pes. No spíš mu nic jiné nezbývalo, protože jsem mu zabořila obličej do kožichu. Máma mi řekla, ať si z toho nic nedělám, že holt život nikdy není férový.

Od té doby jsem paní učitelce Kosové moc nedůvěřovala, ale naučila jsem se brát život takový, jaký je.