Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2013
• vypravování rozvíjející situaci z výchozího textu

Bylo to město na kraji pouště. Slunce pálilo. Ze salonů se ozýval řev opilců a hádky hazardních hráčů. Na náměstí se houpala ve větru mrtvola posledního šerifa. Zákony už dávno neplatily. Jediný zákon, který se tu ctil, byl zákon silnějšího. Kdo chtěl projít tímto vyprahlým hnízdem, musel být zatraceně dobrým střelcem.

Don John jím byl. Při představě, že jeho rodné město podlehlo drancování, měl neskutečný vztek. Rozhodl se tedy, že vše napraví.

"Tohle se mi opravdu jen zdá, člověk odjede z města bojovat za svou vlast a po návratu se nestačí divit, kolik věcí se tu změnilo," broukal si naštvaně obávány Don John pod nosem, když nepozorovaně procházel zapadlou uličkou.
John věděl, že musí naplánovat pomstu všem opilcům a hazardérům, kteří stáli za neblahým osudem města. Jeho hlavním cílem byl statný muž s koltem u pasu jménem George Webster. George, jak se před chvílí přesvědčil na vlastní oči, svedl jeho milovanou ženu Lucy a k tomu všemu stojí v čele veškerého zla.
John byl rozzuřený doběla. Měl chuť vpadnout do hospody, kde se George s kamarády hlučně bavili hraním karet.

John dostal rozum. Chtěl, aby lidé z města o jeho přítomnosti do rána neměli tušení, proto se nepozorovaně odplížil na nedalekou louku, kde plánoval přečkat noc. Uvelebil se pod mohutným košatým stromem, klobouk si položil na hruď, zhluboka oddychl a zaposlouchal se do tichoučkého ševelení listů. V hlavě přemítal nespočet nápadů, jak muže přelstít. Zanedlouho ho šepotání listů uspalo.

Svítalo. Slunce svými paprsky jemně hladilo vyprahlou zem. John se pomalu probouzel a těšil se na svoji pomstu. Nasadil si klobouk, zkontroloval své zbraně, jestli jsou všechny v pořádku a vydal se směrem k hospodě. Doufal, že opilci i jeho hlavní nepřítel George stále budou od včerejší noci popíjet v hospodě. Spoléhal na opilost protivníků, která Johna přiváděla do výhody.

Stál na kraji ulice. Hospodu měl na dohled. Nikde nebyla ani noha, jen z hospody slyšel řinčení nožů a hluboký smích. John se zaradoval. Jeho plán vyšel. Muži seděli okolo kulatého stolu.

Z kapsy si vytáhl ostrý nůž, proplížil se pod okny a zamířil si to rovnou ke dveřím. Don John rázným krokem vstoupil do hospody. Oči devíti mužů ho probodávaly pohledem. Zadíval se na George. Ten pomalu vstal od stolu.
"Buď zdráv statečný bojovníku," pronesl George... "Jak vidím, jsi živý a zdravý."
"Nežertuj, Georgi, dobře víš, proč tu teď stojím mezi dveřmi!"
"Přišel ses s námi napít? - Jdeš trochu pozdě, ale my ti to odpustíme." George se škodolibě pousmál.
"Mám s tebou nevyřízené účty."
George vytáhl kolt a zamířil Johnovi na srdce. "Nepokoušej nás, dávno ti město neleží u nohou. Teď patří město nám a pro tebe už tu nezbylo místo!"
"Ale moje žena je pořád moje," procedil skrz zuby John.
Mužům v hospodě docházelo, že Don John ví o nevěře své manželky.
George bezhlavě vystřelil. Kulka prosvištěla kolem Johna. Jeho kamarádi hbitě vstali od stolu a následovali svého vůdce. Devět koltů mířilo proti Johnovi. Ten využil svých zkušeností. Pár rychlými pohyby se dostal mezi muže. Jednomu z nich vytrhl kolt z ruky. Prásk! Vystřelil na postavu v modré košili. Muž se svalil na zem. Využil chvilky nepozornosti a znova použil kolt proti dalšímu opilci.
V mžiku se v křečích svíjel na podlaze. John se zapřel o zeď a zasadil nohou silnou ránu muži, jenž se ho pokoušel svalit. Dva zbabělci z hospody uprchli, jen se prášilo od podlahy. Opilce a hazardéry John pobil lehce, ale ještě musel zlikvidovat George.

"Georgi, jsi na řadě," zvolal na krčícího se muže u pultu, "snad jsi nedostal strach!" Při těchto slovech John třikrát zmáčkl spoušť.
Vyděšený padouch George ze sebe nevydal ani hlásku. Bezmocně se sesunul na zem.
John si oddychl, svůj úkol splnil. Věnoval Georgovi poslední nenávistný pohled a mlčky vyšel z hospody za svojí ženou.