Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Probudila jsem se do krásného a prosluněného rána. Když jsem vyšla před dům, ucítila jsem vůni květin, čerstvě posekané trávy a nedalekého rybníka. Na stromě zpívali skřivánci a o kus dál si stavěla vrabčí rodinka své hnízdo. Takové krásné probuzení mě vždy dokáže pozitivně naladit. Lehla jsem si do stínu košaté lípy a znovu usnula.
Probudily mě až kapky deště na tváři. S leknutím jsem otevřela oči a nad sebou uviděla černá mračna. "To snad ne!" pomyslela jsem si a šla sklidit prádlo, které se sušilo na zahradě ještě od včerejšího dne. Ta temnota mne vyděsila. A nejen mě. I mourovatá kočka se vrátila domů a jen tiše seděla na zápraží. Vzala jsem ji do náručí a odnesla do obývacího pokoje. Chtěla jsem si zapnout televizi, ale zjistila jsem, že vůbec nejde elektřina. Byla jsem zoufalá. Od přírody jsem velký strašpytel. Jakmile se zablýsklo a zaduněly první hromy, propadla jsem téměř panice. Jsem sama, uprostřed lesů, bez elektřiny a mobilního telefonu. Rodiče se vrátí až pozdě večer, do té doby jsem odkázána sama na sebe. Intervaly mezi blesky se rychce snižovaly a zároveň síla hromů narůstala. Klepala jsem se strachy. Vlezla jsem si na gauč a přikryla se velkou huňatou dekou až po uši. Přeříkávala jsem si všechny dětské modlitbičky a vzpomínala, jak babička vždy při bouřce dávala do okna svíčku hromničku. Strach mi však nedovolil vstát a po nějaké se porozhlédnout.
Asi po půlhodině jsem zaslechla zvuk motoru, bouchnutí dvířek, klapot podpatků po chodníčku a mámu jak volá: "Už jsem tady! Vrátila jsem se dřív, protože vím, jaký strach máš při bouřce." Běžela jsem ji přivítat a dala jsem jí radostí velkou pusu.
I když den začal tak krásně a nevinně, málem skončil mým nervovým zhroucením. Ale naštěstí se můžu spolehnout na svého nejmilovanějšího člověka - mámu.