Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Začínaly školní prázdniny, na které jsem se těšil celý rok. Moji radost umocňoval pocit, že stejně jako každé prázdniny měl za mnou přijet kamarád Lukáš, kterého znám již od mého útlého dětství. Lukáš je o dva roky mladší než já a bydlí v Praze. Proto neměl až tolik příležitostí k návštěvě své babičky, jež bydlí přímo naproti našemu domu.

Bylo brzké ráno a já už netrpělivě zvonil na zvonek Lukášovy babičky.
"Dobrý den, už k vám dorazil váš vnuk?" zeptal jsem se starší paní, která v mžiku otevřela dveře svého bytu.
"Ahoj, už je tady, ale momentálně si v garáži opravuje horské kolo," řekla přívětivým hlasem kamarádova babička.
Nelenil jsem a nasměroval svoje kroky přímo do garáže.

"Čau, rád tě vidím, co podnikneme?" zeptal jsem se natěšeným hlasem.
"Pojedeme na výlet na kole! Dám si do pořádku to své a pak se mrkneme na to tvoje, jestli je v dobrém technickém stavu," odpověděl mi.
"Není potřeba, mám ho v pořádku, i když jsem na něm jel naposledy minulé léto..."
Lukáš se však nenechal odbýt. Po nezbytné kontrole svého kola se raději podíval i na to mé.
"Říkal jsi, že je v pořádku, ne? Podívej se na to! Máš prasklé lanko od brzdy na předním kole," řekl mírně rozhněvaný kamarád.
"No a co, stejně brzdím zadní brzdou!" okamžitě jsem reagoval.
Poté následovala rychlá výměna brzdového lanka a nic už nebránilo našemu prvnímu prázdninovému výletu.

Přes den jsme urazili velký kus cesty, bohužel se již začínalo stmívat, a tak jsme se museli vydat na cestu domů.
Vyjeli jsme poslední velký kopec, načež jsme se z něj rozjeli směrem dolů a nabrali velkou rychlost. Před zatáčkou jsem chtěl použít zadní brzdu, jenže jaké bylo moje překvapení, když mi zničehonic selhala! Musel jsem použít tu přední, která naštěstí díky odbornému zásahu Lukáše fungovala bezchybně. Zpomalil jsem svoji rychlost tak, abych mohl bezpečně zatáčku projet.
Až když jsme dorazili domů, pověděl jsem o té příhodě Lukášovi.

Večer, když jsem uléhal do postele, přemýšlel jsem nad tím, co se stalo. Došlo mi, jak špatně to mohlo celé dopadnout. Teprve nyní jsem si uvědomil, jaká to byla rychlost a že jsem nemusel skončit jen v nemocnici... V tu chvíli jsem si uvědomil, že při mně dneska stál anděl strážný - jménem Lukáš.