Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Už delší dobu vím, jak to chodí mezi mužem a ženou. Avšak šedá je teorie, zelený strom praxe. Táhlo mi na dvacátý sedmý rok a vůbec se nedalo tvrdit, že bych sklízela ovoce. Naopak. Muži se mi vyhýbali jako čert kříži nebo baroko hygieně. Snad je odrazoval můj pracovní úspěch, možná že to byly moje křivé nohy. Chvíli jsem si tedy lámala hlavu, jestli by můj přítel neměl začít používat bílou hůlku, nebo by měl uvažovat o zintenzivnění své seberealizace. Ať je to jak chce, tenkrát to bylo takhle.

Uřícená jsem vběhla do vestibulu obchodního domu a s nedočkavostí vlastní malému dítěti jsem odpočítávala vteřiny, než dojdu na řadu. Měla jsem totiž pracovní schůzku v restauraci. A nebyla to jen tak ledajaká schůzka, šlo o zahraničního investora! Proto bych to nebyla já, kdyby se nevloudila menší chybička.
Rezervace stolu byla zajištěná, odvoz na letiště taktéž, ale co mě vůbec nenapadlo, to bylo vzít si náhradní pár silonových punčoch. Ano, mé černé punčocháče vzaly za své zrovna ve chvíli, kdy jsem odcházela z kanceláře. Elegantně jsem je roztrhla o roh stolu. Naštěstí jsem nedbala rad své dvacetileté sekretářky a už vůbec jsem nebrala v potaz, že dnes prý punk frčí a chtělo by to minimálně ještě dvě oka na každé noze. Tak teď stojím ve frontě a dopředu si připravuji výmluvu.
Jelikož přede mnou nakupovala starší dáma diorovského vzhledu kravaty svému manželovi, počítala jsem zhruba s patnáctiminutovým zpožděním. Při tom čekání jsem si nemohla nevšimnout muže, který vybíral z květinářského pultu hned naproti mně. Byl evidentně nervózní, stále se díval na hodinky. Při každé minutě jako by mu zešedivěl jeden vlas. S urputným výrazem v očích se vydral z nákupního střediska jen chvíli přede mnou.
Šťastná ze svého balíčku jsem začala řešit další problém. Kde se jenom převléknu!? Veřejné toalety nepřipadají v úvahu a do restaurace takhle přijít nemůžu. Vtom mě napadla spásná myšlenka, vezmu si TAXI. Měla jsem štěstí. Hned před vchodem jedno zrovna stálo.
Nastoupila jsem na zadní sedadla a diktujíce adresu řidičovi jsem na sebe opatrně rvala černé silonky. Jaké bylo moje překvapení, když jsem na sedadle spolujezdce uviděla onoho nakupujícího s kyticí gerber. Právě telefonoval mobilem a dohadoval si místo své schůzky, když jsem mu neurvale vtrhla do jeho objednaného taxíku. Okamžitě jsem zrudla a začala se omlouvat. Byl zřejmě mile pobaven mým výstupem.
Shodou těch nejúžasnějších náhod byl cíl naší cesty stejný. Nic tedy nenamítal proti tomu, abychom taxi využili společně. Jako správný gentleman zaplatil a na ulici jsme se rozloučili.
Došla jsem ke stolu, kde už seděl Mr. Jones a svou lámanou angličtinou jsem se pokoušela omluvit svůj pozdní příchod. V tu samou chvíli se objevil můj rytíř ve žlutém autíčku a začal komunikovat perfektní angličtinou. Ti dva spolu mluvili, jako by se už léta znali. A pak to přišlo. Kovboj s mobilem zatraceně nízko u pasu se mi představil.
Byl to obchodní zástupce našeho investora pro českou pobočku, který se zdržel cestou, když kupoval "nějakou pozornost" pro mě! Nechápavě jsem se s pusou otevřenou usadila přímo na zadek (to jinak napsat nejde). Spiklenecky na mě mrkl a vše vysvětlil, řekl mi i to, že nás oba omluvil kvůli dopravní zácpě, ve které jsme uvízli.

Od té doby uplynuly dva roky a já každé svoje narozeniny dostala balíček černých punčocháčů. Teorie není vůbec špatná, dá se říct, že je užitečná, ale daleko radši se věnuji svým pěstitelským výsledkům.
Takže, až jednou potkám Amora, nechám mu pozlatit všechny šípy.