Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tu jsem byl zase s babičkou a dědečkem o letních prázdninách na dovolené. O "členy" nebylo nouze, protože s námi byla i moje sestřenka z Homolky. A protože jsme oba dva jedináčci, tak si bezvadně rozumíme. A taky to podle toho vypadalo. Jednou jsme šli na dlouhý výlet. Bylo strašné vedro, ale naštěstí jsme chodili skoro pořád cestami, které byly z jedné i z druhé strany kryty stromy. Za nějakou chvíli jsme vyšli z kryté cesty a vydali se do kopce po rozpáleném asfaltu, který se skoro žárem roztékal. Na konci kopce, jenž jsme s námahou vyšlápli, byl po pravé straně les s rozsáhlými loukami a malými políčky. Zde jsme si odpočinuli, najedli a babička si z ničeho nic začala něco výhružně mumlat pod "vousy". Dědeček se na babičku nechápavě podíval, jako když se vegetarián dívá na řízek, a taky si začal něco mumlat. Z toho vznikla taková menší neškodná hádka, která nevedla vůbec k ničemu. V té zmatené spleti slov dědeček povídá: "Ty jsi náš Kecafón, viď!?" A šel si se smíchem sednout. Na to se babička rozesmála a my také. Po této "hádce" jsme babičce do konce dovolené neřekli už jinak než Kecafón!