Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tento příběh se stal v osmé třídě, koncem školního roku. Jak už to v tomto období bývá, známky už mají své majitele a morálka začíná značně poklesávat.
Celkem pravidelně se odehrávají houbové bitky. Ne jinak tomu bylo i 16.6.2006. Toto datum uvádím zcela záměrně, jelikož v sobě skrývá ono ďábelské číslo. Není se tedy čemu divit, že tento den nás zákonitě muselo něco neblahého postihnout.
Pravidla houbovky jsou celkem jednoduchá. Ve třídě se nachází několik největších rivalů a ti začínají souboj. Houba se pohybuje z jedné poloviny třídy na druhou a je průběžně navlhčována. Pokud si nenajde svou oběť, zanechává nápadný otisk na protilehlé zdi, který je nutné po boji zamaskovat. Postupně je do této zábavy zataženo více a více spolužáků, jelikož se střely pohybují nad jejich hlavami a občas si nešťastně mířená střela vybere neplánovaný cíl.
Takto došla řada i na mě. Jak už jsem psala, toto rozptýlení nebylo ničím zvláštním, takže jsem mu nevěnovala větší pozornost. Seděla jsem si pohodlně ve své lavici a věnovala se svému oblíbenému "hanbáči" od "Mekáče". Z ničeho nic přilétla houba s takovou razancí, že pochoutka mi byla vyražena z ruky a skončila v nedalekém odpadkovém koši. To však nebyla jediná škoda na mé osobě, újmu doznalo i mé světle modré triko, jehož přední strana byla totálně promočena.
S hurónským pokřikem "To vám nedaruju!" jsem se vrhla do bojové řavy. Střelám jsem dávala maximální razanci a i protivníci se postupně začali měnit na mokré krysy. Bohužel nikdo nezaznamenal konec přestávky a tak boj neměl konce. Na mušce jsem nyní měla Emila, ten jediný stále odolával mé pomstě. Jelikož v hodinách fyziky dávám pozor, nebylo pro mě nic složitého odvodit si vztah mezi pohybujícím se předmětem a rychlostí vržené houby. Jaká však smůla, že Emil nedokončil svůj rovnoměrný pohyb a houba pokračovala směrem ke dveřím, jež se začaly pozvolna otevírat.
"A sakra," tak to byla má poslední slova. Do třídy se totiž chystal vejít pan ředitel, jež chtěl uklidnit nezvykle hlučnou třídu. Neposlušná houba mu srazila paruku, o níž neměl nikdo ani zdání. Ačkoli nastalá situace je - s odstupem času - velice legrační, tenkrát ve třídě zavládlo hrobové ticho, že by ani spadnuvší penál nebylo slyšet. Ačkoli jsme všichni už byli připraveni na dvojky z chování, pan ředitel se zachoval jako gentleman. Potrestal nás týdenním úklidem okolí školy, čemuž nikdo tenkrát neodporoval.
Zcela určitě na tuto příhodu nezapomeneme a pan ředitel si svým gestem u nás získal zasloužený respekt.