Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když jsem měla osm let, mamce se narodil syn, který je pro mě jediným bratrem. I když je Mirek mým nevlastním, vůbec to tak neberu, protože spolu vyrůstáme od jeho útlého věku a dělíme se už osm roků o společný pokoj. Mirek ted chodí do druhé třídy základní školy. Jeho vlasy jsou špinavě blondaté a oči má po mamce zelené, což moc dětí v jeho věku nemá. Nedalo by se ale zrovna říct, že by z něj vyrůstal ukázkový příklad vychovaného kloučka. Na druhou stranu je tu ale naděje, že se z něj vyklube řádný basketbalista, který možná bude někdy reprezentovat Českou republiku na různých šampionátech. Výšku má na to podle mě docela slušnou. I když nebudu si nic namlouvat, půjde spíše jen o výplod z mé fantazie. Vypadá to totiž, že Mirek po otci sdědil velké nadšenectví k počítačům a bude něco od rána až do pozdního večera instalovat. K basketbalu ho mamka dotlačila násilím a dodnes ho tam násilím tlačí, protože mému bráškovi se tento sport ani trochu nelíbí, což dává najevo pravidelným vymlouváním na různé nemoci. Moji drazí rodičové mu na tuto simulaci dokonce i občas nalítnou. Když byl ještě malé miminko, připadalo mi, že je to nejnevinnější dítě na planetě naší Země. Tato myšlenka mě ovšem přešla hned, když toto malé nevinátko přestávalo být nevinátkem a začalo se stávat docela slušným rozmazlencem. No a taky z něj rozmazlenec je a jen tak ním nepřestane být.