Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Rozhodla jsem se sepsat pár řádků o své prázdninové brigádě. Věřím, že se příhoda stane ponaučením pro čtenáře, budoucí brigádníky i zákazníky! Nechci být úplný lump, tedy neuvedu název supermarketu, jen zmíním, že se nachází v Domažlicích.

Dlouho jsem nemohla sehnat brigádu, všude měli brigádníků dostatek. Moje situace byla o to horší, že jsem ji sháněla v cizím kraji, tedy v neznámé oblasti. Nejprve jsem chtěla brigádu v oboru, ale bylo to téměř nemožné, proto jsem zkusila i místní supermarkety. Kupodivu hned v prvním měli o mě zájem. Mělo mě varovat, že až moc velký zájem! Byla jsem ráda, že jsem něco našla, varovný signál jsem tedy neposlouchala - doplňovat zboží přeci zvládnu! Vyřídila jsem všechny potřebné formality a nezbylo mi než čekat. Bylo mi divné, že se dlouho nikdo neozývá, proto mi nezbylo než se ozvat první. To já chci přeci brigádu. A problém v papírování se vyřešil...

Hned druhý den jsem mohla nastoupit. Moje velké překvapení se konalo hned první pracovní den, místo doplňování zboží jsem měla obsluhovat pokladnu. Sice jsem mírné podezření měla, ale nakonec jsem si řekla, proč to nezkusit. Ve smlouvě stálo "pomocné práce na pokladně a doplňování zboží", z toho jsem tedy vycházela. Jak jsem se tenkrát mýlila, z pomocných prací za pokladnou se mávnutím kouzelného proutku stala hlavní činnost na pokladně. Nebyl by to problém, pokud by vás někdo přes den aspoň na chvíli vystřídal! Bylo mi řečeno, že čím delší pracovní doba, tím lépe. Proč ne, já hloupá, kdybych jen tušila!

Brigáda byla pro mě vyloženě noční můrou! Přes den fungovala převážně jen jedna pokladna, pokud byl velký dav, stačilo zazvonit a někdo přišel na druhou pokladnu. Někdy také ne. Mít brigádníka na hlavní pokladně je výborný nápad. Listovat v prospektu a hledat kód pro zeleninu, ovoce a pečivo, proč ne. Zákazník rád počká, zákazník není přeci náš pán! Někdy mě v tom i nechali, když se naskytla jiná, velmi důležitá činnost - museli třeba vyložit zboží. Někdy si myslím, že tam nic jiného než objednávky nedělali, sklad přeplněný zbožím, které nikdo nekupoval, hlavně že tam bylo. Doplňovací činnost nebyla nikde znát, regály zdobily vystavené prázdné krabice bez zboží, obaly, kolem rozsypaná mouka, někde nedoplněné zboží a tak dále. O rozmístění zboží v regále ani nemluvím, drogerie vedle potravin, to je přece fuk.

Pomalu mi docházela trpělivost. Když jsem se naučila kódy, odmítal mi šéf přijít na pokladnu udělat storno. "Za každé storno ti odečtu 5 Kč!" vyhrožoval pravidelně. Mohla jsem zvonit, jak jsem chtěla, a nikdo stejně nepřišel. Bylo to hrozné! Zákazník si vždy vylije zlost na nevinném pokladníkovi, který ale přece nemůže za to, že mají v počítači špatně zadané slevy. V letáku bylo uvedeno máslo za 12 Kč, tak proč stálo 17 Kč? Když se rozzlobený zákazník konečně dočkal vedoucího, místo jiné ceny mu bylo zboží odebráno, bez omluvy, bez ničeho. A s cenou se následně nic neudálo! Ať platí, když si nevšimnou...

Někdy pokladna zaúčtovala zboží dvakrát. Jelikož jsem vyšla baťovskou školou - "Náš zákazník, náš pán!" - vždy jsem na to kupujícího upozornila, většinou jsem mu pak nabízela storno navíc započítané položky. Vedoucí mě několikrát upozorňoval, že nemám na tento problém vůbec poukazovat. Kdyby si zákazník všiml, přijde si sám. Bylo mi to značně nepříjemné, proto jsem přešla na jinou strategii, nabízela jsem zákazníkům, ať si dojdou ještě pro jeden kus mléka, že se omylem namarkoval navíc. Někdo protestoval, někdo si rád došel, někdo chtěl storno zboží. Jenže v takovém případě vedoucí vůbec nechvátal, většinou tak raději zákazník volil variantu vzít si započítaný kus navíc.

Jednou se podařilo malému chlapečkovi převrhnout červenou řepu, mohla jsem se u pokladny uzvonit, nikdo nepřišel. Zákazníci objížděli střepy. Řada přes celý obchod. V prodejně 4 pokladny a v provozu jen jedna a ještě s brigádníkem, který tam byl týden! Během času čekání si šla stěžovat paní z konce řady, dokonce pán z ochranky upozorňoval dvakrát, než přišel někdo uklidit. Bylo to hrozné! Nebudu ani komentovat, jak se chovali ke mně. Na otázku, zda mě někdo vystřídá, když se mi chce na toaletu, mi bylo řečeno, abych nepila, že se mi nebude chtít. Vtipná pointa je, že každý den mi odečítali půlhodinu na oběd, já ji ani neměla. Byla otázka, kdy mi přeteče trpělivost. Nemělo to dlouhé trvání.

Další týden jsem si domluvila s vedoucím úpravu hodin podle odjezdu autobusu. Podle něj to neměl být problém. Ale byl! Když se blížila domluvená hodina, nikdo nikde. Ať jsem požádala kohokoliv, nikdo nemohl. Vystřídat mě přišli až těsně před odjezdem autobusu, peníze z pokladny mi vzali, že mi je pomůžou spočítat, abych spoj stihla. Kupodivu poprvé bylo v pokladně manko. Já hloupá si říkala, že jsem se asi ošidila, a tak musím platit.
Druhý den jsem hlídala, co komu vracím. V podstatě se ošidit ani nešlo. Pokladna vždy přesně napsala, co vrátit. Situace se přesně opakovala. Nikdo mě nechtěl vyměnit, jiná pokladna nejela. Na mou otázku, zda mě někdo vystřídá, že mi jede autobus, mi bylo sděleno, že prý můžu jít pěšky. Jen dodám, že se jednalo o 20 km. Autobus jsem stihla jen tak tak.

Další den se situace opakovala znovu, jen s tím rozdílem, že mě přišel vystřídat kolega ještě déle, a to v 17:30. Poslední autobus odjížděl v 17:45. A kupodivu zase manko! Poslední kapkou bylo, že mi autobus doopravdy ujel!

Došla jsem za vedoucím postěžovat si, proč mě nemohl dle dohody nikdo vystřídat? Neměl slov. Proč nemohu doplňovat zboží? Odpověď zněla, že se to nedokážu naučit. Co je těžší - doplnit zboží, nebo zacházet s penězi a naučit se kódy? A proč neberou v potaz kladné hodnoty v pokladně, a záporné musím platit? Prý je to tak dané. Jedna brigádnice jeden den vydělala 800 Kč a druhý den měla manko 1400 Kč a také ho musela zaplatit. Neměla jsem na to nervy. Smlouvu jsem ukončila předčasně. Nemohla jsem dál. Odjela jsem domů a uvědomila si, že jsem odpracovala dost přesčasů, tedy poslala jsem doporučený dopis, abych nepřišla zkrátka. Nepomohlo to. Odpracovala jsem 74 hodin, z toho 10 hodin přesčasů. Slíbená odměna ve smlouvě činila 85 Kč za odpracovanou hodinu, proto mě velmi překvapila připsaná částka na bankovním účtu o měsíc později. Upozorním, že manko jsem měla 640 Kč. Nad výplatou by člověk zaplakal! 1874 Kč za 70 hodin (po odečtení obědů)! Tedy v přepočtu 34 Kč na hodinu. To mi vzalo dech a chytil mě vztek. Pochybuji, že mi zaplatili všechny odpracované hodiny, natož pak ty přesčasové!

Psát vedoucímu by nemělo význam, obrátila jsem se proto přímo na centrálu v Praze. Na základě toho se mi ozvala vedoucí, že je jí líto mojí špatné zkušenosti s danou prodejnou. Je jim líto, ale nikde nemohou dohledat skutečně odpracované hodiny. Pravděpodobně nikde evidované ani nejsou! Neměla ani tu slušnost smazat text, který jí psali z hlavní centrály: "Něco jí odepiš a zbav se jí!" Ani jediná z těchto vedoucích mi nedokázala odpovědět, zda 1874 Kč je dostatečná odměna za 70 hodin? Výplatní pásku jsem dodnes neviděla.

Na závěr chci dodat, že jejich systém by dokázal přesně říct, jak jela dlouho pokladna a kolik obsloužila zákazníků. A přesto, chudáci, nevědí, jak dlouho byl pokladník v práci! Směšné a sprosté! Dobrá rada pro všechny, kdo by chtěli pracovat v supermarketu: "Nechoďte tam!" Pro mě je to dobré ponaučení do života! Když vidím reklamu v televizi, mám chuť jim také jednu udělat, ale hodně negativní!!