Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jednou odpoledne jsem při večeři seděl na židli a najednou se jí rozjely nohy. Táta řekl, ať ji odnesu do sklepa. Byla to moje oblíbená židle a tak jsem chvíli odmlouval, ale bylo to marné a nakonec jsem na otcova slova přistoupil. Když jsem odemykal dveře od sklepa, najednou jsem uslyšel, jak někdo říká: "Já tam nechci do sklepa, ne, je tam tma a prach, néé..."
Řekl jsem: "Kdo to je? Je tady někdo?"
"Ano, já", odpověděl kdosi.
"Kde?", zeptal jsem se.
"Tady dole" a náhle jsem si uvědomil, že je to židle, kdo na mě mluví.
"Tak co, už ses rozhodl? Dáš mě do sklepa nebo ne?" řekla židle.
"Já jsem ti tak dobře a dlouho sloužila a ty mě teď chceš vykopnout do sklepa?"
"Já nechci, ale táta ano."
"Já ti něco řeknu. Když jsem k vám přijela, byla jsem zbrusu nová, krásná, čerstvě nalakovaná a z čerstvého dřeva. Byla jsem moc ráda, když ses rozhodl, že mě budeš používat ty, někdo lehký a mladý, ale nebyla jsem ráda dlouho. Moc mě bolelo, když jsi dospíval, vždy jsi na mě místo sednutí skočil. V té době už jsi nebyl moc doma, a tak jsi si mne už moc nehlídal jako dřív a na mě si sedali různí lidé jako třeba tlustá teta, babička nebo svalnatý strýček, který do mě furt bouchal svými velkými lokty. Naštěstí jsi pak už dospěl a zase sis začal na mne hezky sedat. Jednou si pamatuju, jak jste si koupili kočku. Ta do mě hrozně škrábala, a tak jsi přemluvil tátu, abyste ji dali pryč. Ach, to byly časy! Teď jsem sice už v horším stavu a rozjely se mi nohy, ale stejně mě přeci po takové velké službě nemůžete jen tak strčit do sklepa!"
"Tak dobře", řekl jsem, "jdeme nahoru." Když jsme vyjeli nahoru a táta otevřel dveře, tak se okamžitě ptal, co jsem tam dělal tak dlouho a proč tu židli táhnu zpět.
"No, tati, víš ... ta židle mě přemluvila, abych ji tady nechal."
Táta se zasmal a povídá: "No tak dobře."
A od té doby tuto židli máme vystavenou v kuchyni.