Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tento příběh se nám stal, když jsme chodily do páté třídy. Bylo 5. prosince a my se s holkami ze třídy domluvily, že půjdeme za Mikuláše. Já měla představovat Mikuláše, Karolína čerta a Ema měla být anděl. Pro děti jsme si do košíčku nakoupily i všechny možné sladkosti...

Když nastal večer a my obešly již plno domů, zastavil nás jeden trochu podivný pán, který nám řekl: "Děvčata, prosím vás, nemohla byste přijít i k nám domů? Objednali jsme pro našeho synka čerta s Mikulášem, a ti nedorazili..."
"Dobrá, pane, kde bydlíte?" zeptala jsem se.
"Já vás tam zavezu, je to kousek odtud..."

Nasedly jsme do jeho auta a on za námi zabouchl dveře. V tu chvíli jsem si uvědomila: "Co když nás chce zabít? Kdoví kam nás veze! Neměly jsme s ním nikam jezdit..."
Pošeptala jsem to Karolíně, která rázem dostala taky strach. Domluvily jsme se tedy spolu, že kdyby nám chtěl ten chlap cokoliv udělat, že ho když tak bouchnu svou mikulášskou berlí!

Skutečně jsem se dost bála. Už tolikrát jsem slyšela, že nějaké dítě nastoupilo do cizího auta a již se nevrátilo...

Za nějakou dobu auto zastavilo a všichni jsme společně vystoupili. Pán nás zavedl ke svému domu a otevřel dveře. Opravdu jsem si v tu chvíli myslela, že jen co tam vlezeme, zabouchne za námi a uvnitř nás přinejmenším zamorduje. Pro jistotu jsem si tak ve dveřích nechala jednu nohu.

Můj strach ale v mžiku přešel, když jsem uviděla, že k nám přibíhá natěšený malý chlapec se ženou. S holkami jsme mu daly cukroví a on byl za to moc rád.

Všechno tedy nakonec dobře dopadlo, ale já už za Mikuláše raději nikdy nepůjdu, to mi věřte!