Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Snesli byste každého, kdo si na vás sedne? Pravděpodobně ne, ale vy můžete protestovat. Jenže co já? Já jsem jen ta lavička v parku, o kterou se nikdo nestará. Tu na mě někdo šlápne svou špinavou botou, tu na mě plivne... Nejsem já chudák? Jsem! Ale koho to dneska zajímá? Postaví mě někam pod strom, aby na mém dřevěném těle mohli lidé odpočívat, nebo se pokochat přírodou. To chápu. Ovšem abych mohla plnit své účely, musí se o mě někdo starat.
Co myslíte, dělá to někdo? Nebudete se divit - ne! Je sice pravda, že si mě někdo utře, než si na mě sedne, což občas pokládám za urážku, když jsem byla čistá, ale většina občanů prostě jen usedne a drobí.
Kdy myslíte, že mě naposledy natřeli? Před pěti lety! Ale zato jsem si to užila, protože si na mne hned sedla nějaká dáma v bílé sukni. Moc jí to slušelo...
Každou zimu mě ničí. Vleze si až k srdci a pak zmrzne. Kdo? Sníh... Právě kvůli němu jsem oprýskaná a zničená.
Abych si jen nestěžovala. Zrovna je to týden, co na mě seděly dvě starší paní. Já je znám, ony sem chodí každých čtrnáct dní a povídají si o svém mládí. O tomto parku a o lavičce, na níž sedí, že už je tu nejméně dvacet let. Jsou ty paní jediné, které mají nějakou úctu k lavičkám? Upřímně doufám, že ne, ale jsou jediné, co o tom mluví nahlas...
To vám ještě musím říct: dnes ráno v osm přišel velký pán, hodně při těle, z KFC. Jak jsem na to přišla? I my lavičky jdeme s dobou a víme, co se děje ve světě. No a ten pán si sedl, že jako posvačí, jenže si neuvědomil, že už jsem nějaký ten pátek stará a on že už není nějaký ten pátek hubený. Pět z mých dvaceti žeber nesneslo sto kilový náklad a zlomilo se."