Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je sychravé nedělní ráno. I ono známé přísloví, že se venku žení všichni čerti, by se při pohledu z okna šlo raději někam schovat, a tak není divu, že se vám nechce vstávat a raději se jen labužnicky otočíte na druhý bok. Pokud to nepomůže, ještě si pro jistotu přetáhnete polštář přes hlavu a zachumláte se hlouběji do přikrývek. Vždyť dnes by nikdo ani psa nevyhnal!
No, pokud si tohle myslíte, tak jste úplně vedle. Nikdo se už asi nedozví, co k tomu toho necitu vedlo (a ochránci zvířat by z toho asi moc velkou radost neměli), ale pravdou je, že se teď jeden malý, chundelatý a určitě i hrozně vystrašený uzlíček neštěstí choulí v dešti u našich vrat.
Hm, uši to má dvě, tlapky dohromady čtyři a neposedným ocáskem vrtí na znamení přátelství.
"Vem si mě domů, jsem malý, šikovný, čistotný a nemám žádné blešky! AU! Ok, ok, tak teda SKORO žádný blešky, ale ten zbytek je fakt pravda! Plosííím...".
Podívám se soucitně do jeho hlubokých hnědých očí a je rozhodnuto - prostě láska na celý život.
"Jó, bezva, já jsem tak DOBREJ! Teda aspoň doufám, že má televizi, dneska dávají poslední díl mého oblíbeného seriálu Pesmeralda!"
Měla bych popřemýšlet, kam ho vlastně dám. Ále co, můžu ho mít u nás na chodbě a takovýhle drobeček navíc nezabere ani moc místa, ani toho moc nesní. Rychle se tedy rozhoduji a beru zmáčené klubíčko do náručí, načež oba zmizíme v teple domova.
Pejsek očividně ožije.
"No to je dost, že ti to ale trvalo, co? Ještě chvíli, a chytil bych do ocásku revma. Tak šup, šup, noste na stůl!"
Aha, asi má radost, že se usuší a vyspí. Budu mu muset vybrat nějaký pelíšek. Á, výborně, košík po babičce pro něj bude akorát. "Tak malej, tady si můžeš odpočinout." Štěnátko nedůvěřivě prozkoumává proutěný příbytek.
"Hm, Radisson to zrovna není, že jo?"
Chudáček, nemůže se dostat dovnitř. "Tak pojď, já ti pomůžu." Popadnu mírně se vzpouzejího tvorečka a posadím ho doprostřed košíku.
"No to si snad děláš srandu?! Vždyť to tady smrdí naftalínem, jak v komářím očistci! Tady že mám spát? Na to zapomeň!"
Myslím, že je štěně z košíku trochu nervózní, a tak ho pohladím po hlavičce.
"Jasně, teďka by se šmajchlovala, na to ti ale neskočím. I když...taková dobře vyuzená šunčičika by možná..."
Hm, teď už snad trochu pookřál, tak ho můžu nechat prospat.
"Počkej, já to tak nemyslel, stačil by mi i salám...nebo třeba i úplně mrňavá kostička...Sme kámoši, nebo snad ne? He, hele, kam to jako deš?"
Ach jo, kvůli svému malému podnájemníkovi jsem úplně ztratila pojem o čase. A to na mě ještě v kuchyni čeká hora nádobí!
Diskrétně tvorečka opouštím a jdu se věnovat domácím pracem. Malý nezbeda zatím na chodbě vyskočí z košíku a po psím způsobu se s ním vypořádá.
"Vidíš? JÁ ti to říkal. Tady prostě spát NEBUDU. Jo, ale kde teda vlastně budu spát?"
Obezřetně se rozhlédne kolem sebe a jeho pohled neomylně utkví na pootevřených dveřích do ložnice.
"Jasňačka, to se musí prozkoumat!", prolétne mu hlavou, a protože u tohohle malého nezbedy není nikdy od slov k činům daleko...
Konečně. I poslední nanicovatý hrniček je umytý. Někdy bych měla vážně zkusit tu umývací četu na objednání. Ach, málem bych zapomněla - ještě půjdu zkontrolovat štěňátko. Počkat, štěňátko, takhle mu snad nebudu říkat pořád. Potom z něj náhodou vyroste dvoumetrovej hafan a "štěňátko" by asi nebylo to nejvýstižnější jméno! Zatímco o tom tak přemýšlím, dojdu až ke košíku. Prázdný. Kam se ten filuta mohl jenom podít? I když, podle zvuků, které vycházejí z ložnice, už začínám mít určité podezření... Otevřu potichu dveře dokořán, ale to co vidím, naprosto překonává všechny moje představy. Ten malý rošťák si zjevně spletl moji saténovou postel s nebesy s královským trůnem, a teď z ní na mě shlíží se shovívavým pohledem.
"Áách, to je doba, kdes byla tak dlouho? Já jsem si tady zatim dal takovýho menšího šlofíčka, že ti to nevadí, viď?"
Když se tak dívám na tu pohromu (asi je vám jasný, že jsem ho ještě nestihla vykoupat), začíná mi pomalu docházet, že tohle je teprve první ze série drobných ústupků, které mě s timhle ďáblíkem teprve čekají. Počkat - ďáblík - hm, zdá se, že už pro něj máme i vhodné jméno!