Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Crrr! Poslepu nahmatávám budík a surově vypínám to příšerné zvonění. Teď už slyším jen prudké kapky bubnující na okenní parapet jako o závod. Hlavu schovám pod polštář a spím dál. Asi tak za hodinu se však má oční víčka vynuceně otvírají. A sakra! Zaspala jsem!

Rychlostí světla vběhnu do koupelny. Vymačkávám na kartáček zbytek zubní pasty. Proč zrovna dnes musela dojít? Ze šuplíku prudce vytáhnu řasenku. Bum! Tahle žlutá parádička od Maybelline padá na zem a je na dva kusy. Rozčíleně tedy strkám žehličku do zásuvky. Marně se snažím narovnat dlouhé krepaté vlasy. V tomhle spěchu mé snažení končí dvěma spálenými prsty a vyžehleným uchem.

Naštvaně utíkám pryč z místnosti "hrůzy". Házím na sebe oblečení. To, že mám každou ponožku jinou, ani nezpozoruji. Svetr se mi až na potřetí podařilo obléct správně. Popadnu batoh a téměř sletím po schodech až do kuchyně. Vrazím do sebe ranní dávku prášků a už začíná můj boj s tkaničkami. Nakonec se mi přece jen podaří nazout si modré tenisky. Sáhnu na poličku pro klíče. Ty ale nikde nejsou. Zmateně pobíhám po domě a marné hledání končí u dveří. Tahle chrastící věcička byla celou dobu v zámku.

Vybíhám z domu a radostně se pousměji, už neprší. Mé nadšení je ve vteřině pryč. Krabička cigaret zůstala ležet na stole. Vytáhnu z kapsy stovku a běžím do tabáku. "Vám ale není 18 let, slečno!" uslyším z úst milé prodavačky. Naštvaně dobíhám autobus. Protáhnu se zástupem důchodců hořekujících na dnešní mládež a raději hledám svůj iPod. Ale to ne! Moje růžová každodenní potřeba si teď v klidu hajá v mé neustlané postýlce. Celou cestu tedy mé uši vnímají rozhovor dvou babiček, vyprávějících si s opravdu velkým zaujetím o dnešních slevách v Lidlu.

Za 15 minut vystupuji z linky A12 a pádím ke škole. Přeskakuji jednu louži za druhou a vtom slyším zvonění. Zastavím se u silnice a sotva vyšmátrám mobil, projede kolem mě velký náklaďák. Louže, vedle níž jsem stála, se dala do pohybu a nádherně ozdobila mé oblečení stylovými hnědými puntíky. Jako by ten řidič věděl, že jsem si dnes nestihla dát ranní sprchu.

"Haló!" říkám nasupeně. Po chvíli zmáčknu červený telefon a zhrozím se. Mamka mi právě oznámila, že odpoledne musím jet k prarodičům. Tím samozřejmě padá můj odpolední program s kamarádkami. Tohle je fakt skvělý den!

Přilítnu do školy, vytáhnu ze skřínky učebnice a už pádím do třídy. Klopýtám po schodech. Rozrazím dveře a sotva se posadím do lavice, vchází pan učitel. "Tak děti, dneska si napíšeme trochu větší test než obvykle. Potřebuji si po víkendu prověřit vaše mozkové závity..." S otevřenou pusou a prázdnou hlavou zírám na našeho matikáře. No to mě...! Tohle je fakt den blbec!