Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Život je dlouhá cigareta a hřbitov sbírka zhaslých nedopalků, láska je někdy krásná věta a někdy tvůj klín ve tmě noci parku. Štěstí je kvítek pampelišky, co dozraje a potom někam doletí, život je jenom cigareta, co dokouříš a zahodíš do smetí.
Probudím se. Snažím se vybavit sen, který se mi zdál dnes v noci, ale zřejmě se mi zaryl hluboko do paměti, protože ať se snažím, jak se snažím, o čem byl sen, nevím. Ticho. Klid. Vyhlédnu z okna a pohled na koberec zlaté pšenice vlnící se v jemném vánku vůně blízkého lesa a cestička lemovaná lučním kvítím kolem našeho domu způsobuje pocit bezpečí. V tom momentě se uvědomím, že na dnešek jsem měla mít vypracovanou slohovou práci do češtiny. Samozřejmě bych to nebyla já, kdybych to nepsala na poslední chvíli.
Z domu vybíhám právě včas, když si uvědomím, že místo školního ruksáčku mám v ruce pytel odpadků. Musím se tedy vracet zpět domů. Dobíhám na zastávku se značným zpožděním a moje nejhorší obava se záhy vyplní. Po autobusu zbyl jen obláček prachu. Já vím, že za toto by mi rodiče pořádně vynadali, ale nic jiného než stopovat mi nezbyde. Naštěstí nebo spíš naneštěstí mi zastaví starší manželé, kteří mi vyčiní za oba rodiče. Jako bych nevěděla, že stopování je nebezpečné.
Do školy dorazím s půlhodinovým zpožděním, ale moje předem přichystaná výmluva (návštěva lékaře) projde. O přestávce se začtu do knížky od Kinga a zrovna přemýšlím, jak jen to může dopadnout, když mě ze čtení vytrhne podivné ticho. Rozhlédnu se tedy po třídě, ale to už u mé lavice stojí paní učitelka. "Myslíte si, že jste na tom tak dobře, abyste si mohla dovolit nepracovat jako ostatní? Mimochodem dnes jste měla odevzdat slohovou práci," řekne. "Teď ji 'setřu'," říkám si v duchu. Moje práce je asi někde schovaná v baťohu, protože...náhle si uvědomím, že jsem ji ve spěchu nechala doma. Moji omluvu učitelka ignoruje a zapíše si k sobě pětku. A zkoušení v ekonomice, které jsem vůbec nečekala, nemohlo dopadnout lépe než na pětku.
Uklidním se teprve v čajovně, kam dorazím po vyučování. Sehnala jsem si tam totiž brigádu. Vzpomenu si na Tadeáše. Láska je jako slza, rodí se v oku a padá k srdci. Lidé se scházejí a zase rozcházejí. My jsme se s Tedem sešli, a kdybych to nepokazila...!! Kdyby!! Každý jsme anděl s jedním křídlem, abychom mohli vzlétnout, musíme se obejmout. Hypnotizuji očima dveře čajovny. A pak se ty dveře konečně otevřou...