Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

1. den - 13. červen, 1938, v 18:54 jsme odletěli z New Yorku směrem do Řecka (to byl náš cíl). V letadle bylo 374 pasažérů a z toho necelá 100 dětí. Dále byly v letadle 4 letušky - Kate, Susan, Peggy a Rose.
V přední pilotní kabině byli 4 piloti a z toho byl jeden nový. Jmenoval se Bob. Dále tam byl Tom, Greg a já, Peter. Po necelé hodině letu se porouchal motor letadla a postupně začal vytékat karosin. Vypadalo to s námi bledě. Jediné, co nás mohlo zachránit, byl jen zázrak.
Greg dal pokyn Susan a Kate, aby uklidnily cestující. Byl to strašný blázinec! Nemohli jsme se dovolat na základnu newyorského letiště. Letadlo začalo strácet rovnováhu a klesalo. Zato panika v letadle stoupala, a tak Rose a Peggy pomáhaly Kate a Susan uklidnit cestující. Po 52 minutách letu (od doby poruchy motoru) jsme havarovali nad Atlanským oceánem.
Letadlo skončilo v oceánu.
2. den - 14. června, 1938, v čas neznámý jsem se velkou náhodou probudil na jakémsi ostrově a kolem mě bylo dost kufrů. V ten moment jsem si na vše vzpomněl. Chvíli jsem uvažoval, kolik lidí přežilo a kolik zemřelo. Moc velké šance jsem nedával.
Potom jsem opatrně otevřel 1 z mnoha kůfříků a v něm jsem objevil kapesní nůž, nějaké knihy a oblečení. S nožíkem jsem si uřezal větévku zdejšího stromu a udělal jsem si z něj oštěp, se kterým jsem pak lovil ryby a používal ho taky jako zbraň.
Dlouho jsem se pokoušel rozdělat oheň, na kterém bych si opekl ryby, ale nešlo to.
Snažil jsem se tak dlouho, dokud to nezačalo hořet. Pak jsem si v klidu opekl ryby a pak šel hledat něco, kde bych mohl přespat.
3. den - 15. června, 1938, jsem se probudil a šel se umýt do oceánu.
Poté jsem šel hledat větve, listy atd., abych si mohl postavit bydlení. Trvalo mi to odhadem asi přes 4 hodiny.
Slunce začalo zapadat a já si opět rozdělal oheň. V tom jsem si otevřel další kufr, kde byl volejbalový míč, panenky, dopisy, zrcátko a spousta dalších věciček. Uznal jsem, že jde o kufřík nějaké malé slečny.
Poté jsem se ukládal ke spánku.
4. den - 16. června, 1938, dnes ráno jsem se podíval do zrcadla a div jsem se samou hrůzou nelekl. Byl jsem zarostly a špinavý. Pak jsem si uvědomil, jak dny plynou a já tady trčím.
Napsal jsem tedy do písku "HELP ME" a doufal jsem, že brzy příjde pomoc.
5. den - 17. června, 1938
...