Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• poznámka k tématu: jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2013 (podzim)
• vypravování (inspirované realitou i fantazií) navazující na výchozí text

Až do mých 18 let... V ten den, kdy slunce svítilo tak silně, že ani mouchám, komárům či jiné havěti se nechtělo mě otravovat, v ten den, kdy lidé mohli trávit celý den ve vodě na koupališti, ale i tak si připadali, jako by byli v termálních lázních, kde - jak známo - celý den ve vodě nevydržíte, jinak byste se jednoduše uvařili; jenže tady bylo pořád lépe ve vodě než na souši. Tak v ten den se to stalo!

Tento velmi slunečný den jsem i já trávil na koupališti, ostatně jako většina lidí z města, jelikož to byl vážně jediný způsob, jak se aspoň trochu zchladit. Byl jsem zde se svými kamarády, které jsem však o pár minut později ztratil v davu kvůli přeplněnému bazénu. Sám nesnáším davy, mám rád svůj osobní prostor, nicméně rád si občas zaplavu. Jenže teď vážně plavat nešlo, protože kdybych se o to pokusil, pravděpodobně se utopím. Lidé by mě zašlapali. Přemýšlel jsem, že lépe bych udělal, kdybych si doma napustil studenou vodu do vany a hrál si na plavce tam. A tento nápad jsem také po návratu domů ve večerních hodinách opravdu zrealizoval. Jenže po otočení modrého kohoutku začala téci snad ještě více vařící voda, než byla ta na koupališti, a tak jsem se rozhodl jít spát. Usínalo se opravdu výborně, jen si to představte v takovém teplu...

Před usnutím jsem se šel napít, neboť jsem měl sucho v krku, na což jsem už ale byl po dnešku zvyklý. Jelikož jsem si nepřipadal příliš unavený, rozhodl jsem se pustit si na dobrou noc noční zprávy.
"Vážení diváci, vítejte u dnešních večerních zpráv," zaznělo z přijímače. Úvodní dvě zprávy mě příliš neoslovily, až ta poslední mne zaujala - nějaký pán v ní vyhlásil výzvu o sto tisíc korun pro toho, kdo zvládne vydržet celou noc v domu hrůzy, který sám navrhl. Nejsem nikterak odvážný a nebezpečné věci nevyhledávám, ale pocit, že mi je osmnáct let a že jsem doposud nic nedokázal, mi říkal, že bych do toho měl jít. Podmínkou soutěže bylo zaplacení registrace, poslání fotky a nějakého osobního příběhu, na základě čehož se pak vylosuje jeden šťastlivec.
Abych tu teď nevymýšlel různé nepravděpodobné příběhy o tom, jak mě vylosovali, tak se vám na rovinu přiznám, že jsem tomu pánovi zaplatil trochu víc, a proto si za šťastlivce zvolil nakonec opravdu právě mne. Nešlo mi o peníze, což předem zdůrazňuji, chtěl jsem si jen dokázat, že na to mám. Že tam vydržím...

Další den jsem vyrazil ke strašidelnému domu. Po cestě jsem byl hodně nervózní, což mě ale nutilo více se soustředit na řízení, a tak jsem neměl takový strach, že zase něco vyvedu. Po příjezdu už na mne čekal neznámý pán, kterého jsem si pojmenoval jako pana X. Ten mě vřele přivítal, zeptal se mne ještě na pár osobních informací a poté mě odvedl do onoho domu.

Dům nevypadal nikterak výjimečně, možná trochu děsivě kvůli svému staršímu vzhledu, ale nic, čeho bych se bál. Horší byly pavučiny a různá havěť uvnitř. To už mi nahánělo husí kůži. Nebylo příjemné bydlet s pavouky tak velkými, jako jsou moje boty. Na příjemném pocitu nepřidávali ani hadi, krysy, mravenci nebo ušáci... Jednoduše jsem tam měl přežít s havětí všeho druhu.
Mým úkolem bylo v domě zůstat přes noc, proto jsem si s sebou vzal spacák, a jelikož jsem liška podšitá, přibalil jsem si i flašku slivovice. Pan X mi pak milosrdně dal ještě lampičku.

Obloha potemněla, sovy začaly houkat, ticho obléhalo celý dům i kraj okolo. Je potřeba říci, že dům byl vzdálen daleké kilometry od civilizace, a tak jsem na nějaké cinkání tramvaje, troubení aut nebo houkání sanitek mohl zapomenout. Čas od času jsem slyšel pípnutí myši nebo syčení hadů, ale tomu jsem nevěnoval pozornost, zato atmosféra byla děsivá a šířila se všude kolem. Mým jediným světlem, které jsem měl, byla baterka, kterou mi věnoval pan X. Řekl jsem si, že nebudu přemýšlet nad tím, jaké je tu ticho, a že zatím za něj mohu být rád. Až tu bude hluk, bude to horší. Otevřel jsem si láhev, rozsvítil lampičku a začal si číst knihu.

Vtom zazněla rána jako z děla. Lekl jsem se, o tom žádná, kniha se mi ztratila, což ani nevadilo, protože jsem rázem ztratil jakoukoliv náladu na čtení. Měl jsem strach, vytáhl jsem proto flašku slivovice a celou ji vypil. Dokud jsem vnímal, láhev jsem schoval, pak jsem zalehl a probudil se až ráno, kdy mě nakládali do sanitky.
Všichni se divili, že jsem se jen tak vzbudil, protože si mysleli, že jsem strachem omdlel. Řekl jsem jim, že ne, že jsem jenom usnul, protože tvrdě spím, na což se objevil pan X, dal mi šek na sto tisíc korun a já odjížděl se splněným úkolem spokojeně do nemocnice na vyšetření, koukaje se na naštvaný obličej pana X, že jsem to dokázal.

Můžu říct, že od té doby se bojím méně a strach řeším alkoholem. Obrázek na to, jestli je to dobře, nebo nikoliv, si musíte vytvořit sami...