Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• poznámka k tématu: jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2013 (podzim)
• vypravování navazující na výchozí text

Jednoho krásného rána, kdy jsem jako vždycky ještě po desáté hodině ležel v posteli a slunil si nad peřinou vystrčené končetiny, mě z mého snění vytrhl pronikavý zvuk. Trhl jsem sebou, jelikož se mi zrovna zdálo, že bojuji s drakem o poklad.
Přijal jsem telefonní hovor: "Halo, tady Hubert!" zívl jsem poněkud podrážděně do sluchátka.
Na druhém konci linky to zapraskalo, a vzápětí se ozval přívětivý hlas, zvěstující, že dotyčný po mně bude chtít nějakou laskavost. Nemýlil jsem se. Že prý jestli mě nebudí, a aniž by čekal na odpověď, vychrlil na mě, že potřebuje hodit do Uherského Brodu na nějaký sraz vodáků či co.
Nastalo ticho, ve kterém byl slyšet jen dech volajícího a já si jen s námahou uvědomil, že je to přece Karel z vedlejší třídy, ten věčný komediant. Řekl mi, že jsem dosud jediný, kdo už má ve škole řidičský průkaz a že mě onehdy viděl, jak skvěle mi to za volantem sluší a takového mladého šikovného řidiče ještě neviděl. Jak jen mi maže med kolem huby, uličník jeden! Nicméně musím podotknout, že to na mě přece jen zapůsobilo.

Hned nazítří ráno jsme měli vyjet a já netrpělivě čekal před jeho garáží. Ale co to nevidím! Posuvné dveře se otevřely a za nimi se objevil Karel s dalšími třemi hochy v přibližně stejném věku, kteří na hlavě nesli loďku středně velkých rozměrů.
"Hergot!" neodpustil jsem si.
Naložili jsme toto povedené plavidlo na střechu mého ubohého sedanu. Všichni po jednom nastoupili a vydali jsme se na cestu.
Byl jsem donucen zapnout rádio a celou cestu poslouchat jejich nadšené štěbetání a občasnou snahu o zpěv.

Na místo jsme dorazili za setmění, protože i přes mé skvělé řidičské dovednosti jsme přece jen párkrát zabloudili. Sebrali jsme loď a vydali se na cestu ke vzdálenému ohništi. Navzdory mé nevrlé náladě mi začínaly cukat koutky do potutelného úsměvu, neboť u táboráku seděly pěkné mladé slečny a líbezně zpívaly. Nechyběly zde ani párky, chleby, limonády a dokonce i pivo. V pozadí se třpytily světlušky a atmosféra byla prostě kouzelná. A po pátém pivu začalo být teprve veselo...

Žertovným tónem jsem si děvčatům stěžoval na Karla a jeho povedenou bandu, že mě vytrhli z udatné bitvy s drakem, kterou jsem ještě předešlého rána vedl. Drak chrlí oheň, já však šikovně uhýbám a tasím svůj meč!
"Nežvaň nesmysly, ty věčný protivo!" přerušil mě se smíchem jeden z Karlových kumpánů. A zbytek večera se nepřestali bavit na můj účet, že prý jsem jako ten hobit Bilbo Pytlík, kterému se také nechtělo na cestu s Gandalfem a trpaslíky, a jak byl nakonec rád, že zažil to velké dobrodružství s nimi! Snažil jsem se tvářit uraženě, ale nakonec jsem uznal, že vlastně mají pravdu.

Výlet to byl opravdu povedený, a já jsem rád, že jsem se ho zúčastnil. Nevím, jestli můj sen byl jeho předzvěstí, každopádně od té doby podnikám s Karlem a jeho veselou partou výlety vodácké i nevodácké a všichni si je náramně užíváme. Hlavně když je tam pivo a holky!