Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• poznámka k tématu: jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2018
• vypravování Marca Ricciho o tom, jaké dobrodružství s piráty prožili lidé plující na Černém orlu
• úvodem vypravování má být tento výchozí text

31. července 1651

Jmenuji se Marco Ricci a jsem obyčejný obchodník z Janova. Už je to pět dní, co jsem se nalodil na Černého orla. Kromě mě a posádky je na palubě ještě bohatý francouzský markýz Louis de Rohan, ten ale tráví většinu času v kajutě. - Po včerejší bouři je moře stále neklidné. Kapitán, vysoký snědý hromotluk, právě spočítal ztráty. Zpřelámaný hlavní stěžeň, poškozené kormidlo. Náhle někdo vykřikl: 'Loď na obzoru!' Když jsem rozeznal její vlajku, krve by se ve mně nedořezal. Byla celá černá, z té černě ale na dálku svítily zkřížené hnáty.

Okamžitě vypukla panika. Námořníci bezhlavě pobíhali po palubě, kapitán rozdával rozkazy chraplavým hlasem. Snažili jsme se horečně opravit alespoň to nejnutnější, ale bylo jasné, že s poškozenou lodí nemáme šanci uniknout. Markýz de Rohan vyběhl ze své kajuty, v obličeji bílý jako plátno, v ruce svíral rozechvělý meč. V tu chvíli jsem poprvé uviděl strach i v očích šlechtice, jenž si až dosud zachovával důstojnost.

Pirátům stačilo jen několik minut. Jejich loď byla lehká, obratná, jako dravec na lovu. Kovové háky se zasekly do našeho trupu a během okamžiku byli na palubě - vousatí muži s vytasenými šavlemi, v očích jim planul zvířecí lesk. Vrhli se na nás s krutostí, která mrazila až do morku kostí. Snažili jsme se bránit. Kapitán bojoval jako lev, ale padl mezi prvními. Markýze spoutali a odtáhli na jejich loď - bylo jasné, že za něj budou požadovat výkupné. Já se v poslední chvíli ukryl za bednami s nákladem a modlil se, aby mě nenašli.

Srdce mi bušilo až v krku, každý zvuk zněl jako výstřel. Když se pustili do rabování, zahlédl jsem jejich vůdce - samotného Černovouse. Byl to muž, o němž se vyprávěly příběhy po celém Středomoří. Jeho hustý černý plnovous splýval s tmavým kabátem, z očí mu sršela divokost a chladná rozhodnost. Procházel lodí jako král mezi troskami, klidný a hrozivý.

Čas plynul pomalu, každá minuta byla jako hodina. Konečně, když se jim zdálo, že ukořistili dost, odpluli. Zůstala po nich jen zpustošená loď, dým z doutnajících trosek a hrstka otřesených přeživších. Vyšel jsem ze svého úkrytu a spatřil ty prázdné pohledy. Všichni jsme věděli, že už nic nebude jako dřív.

Ten den navždy změnil můj život. Přestal jsem být jen obchodníkem - stal jsem se svědkem hrůzy i odvahy. A přestože jsem měl to štěstí přežít, hluboko v sobě jsem věděl, že stín černé vlajky mě bude pronásledovat ještě dlouho. Ale přežil jsem, abych mohl vyprávět, co se stalo na Černém orlu. A doufám, že mé svědectví jednou někoho varuje.