Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

31. červenec 1651

Jmenuji se Marco Ricci a jsem obyčejný obchodník z Janova. Už je to pět dní, co jsem se nalodil na Černého orla. Kromě mě a posádky je na palubě ještě bohatý francouzský markýz Louis de Rohan, ten ale tráví většinu času v kajutě. Po včerejší bouři je moře stále neklidné. Kapitán, vysoký hnědý hromotluk, právě spočítal ztráty. Zpřelámaný hlavní stěžeň, poškozené kormidlo...

Náhle někdo vykřikl: "Loď na obzoru!"
Když jsem rozeznal její vlajku, krve by se ve mně nedořezal. Byla celá černá, z té černě ale na dálku svítily zkřížené hnáty.
"Proboha, to jsou přece piráti," řekl kapitán polohlasně, "ještě jsem s nimi nikdy neměl osobně tu čest."
Po kajutě začala zmateně pobíhat posádka. Nikdo nevěděl, co má dělat, včetně jeho.
"Hlavně zachovejte klid," vykřikl, ale nikdo jej neposlouchal.

Po lodi se rozezněla siréna. Šel jsem s kapitánem za kormidelníkem.
"Otočte loď o 90 stupňů na severovýchod," nařídil mu.
"Rozkaz pane!" zněla odpověď.

Otáčení Černého orla ale trvalo příliš dlouho, nepřátelská loď už nás měla na dosah. Byly vidět postavy s meči a srpy v rukách, kterými už předem vítězoslavně mávaly nad hlavami.
Najednou se ozvala rána.
"Narazili nám do pravoboku!"

Vtom vyšel z kajuty markýz Louis de Rohan, který dosud nevěděl, co se děje. To už ale piráti s mohutným řevem skákali na palubu. Všichni před nimi utíkali, někteří skákali do moře, jiní se schovali do podpalubí, ale většina už neměla šanci jim uniknout a skončili svázaní, neboť pirátů byla početná převaha.
Přiskočil ke mně jeden z pirátů.
"Peníze nebo život!" vykřikl.
"Vezu nějaké látky, hedvábí a šperky. Vše si můžete vzít!"
"Šperky, to rád slyším. Kde je máš?"
"Přinesu je."
"No to ani náhodou, tyhle fígle já už znám!" podkopl mi kolena a já se svalil na zem.
Začal mě svazovat.
"Hlavně mi neubližujte, dám vám vše, co mám."
"To si vezmeme sami!"
Bránit se nemělo smysl, a tak jsme já, kapitán a kormidelník byli přivázání ke kormidlu. Odnášeli vše, na co narazili, velké truhly, nádobí i mé šperky. Ke kapitánovi přišel jeden z nich.
"Ty tady tomu prej velíš! Pudeš s náma!"
"Ale proč, co se mnou budete dělat?" snažil se smlouvat.
Marně. Už ho táhli na svou loď, když tu někdo zařval: "Mají tady i de Rohana!"
Vtom pirát zapomněl na kapitána a vrhl se na markýze.
"Na tebe čekám už dlouho! Odvedl jsi mi ženu! Vemte ho k nám, já si s ním trochu pohraju..."

Prásk! ozvala se rána. Kapitán se vymanil z provazů a namířil si to rovnou k hlavnímu kápovi té bandy. Se zbraní v ruce.
"Hned vrátíte vše, co jste nakradli, nebo je s tebou konec!"
"Ale ale, pomalu mladej. Umíš s tou nebezpečnou věcí vůbec zacházet?"
"Bacha zezadu!" vykřikl jsem, neboť se k němu plížili další tři, aby se ho zmocnili.
V ten moment střelil kapitána pirátů do nohy, hned k němu přiskočila namířil mu zbraň na hlavu.
"My nic vracet nebudeme," řekl s pistolí u hlavy.
"Ale budete!" řekl kapitán a vystřelil do vzduchu na znamení, že to myslí vážně.
"No dobře," lekl se pirát, "tentokrát jste vyhráli. Ale příště vám to nedarujeme! Nanoste to zpátky!" zavelel.

A tak začali veškeré své uloupené zboží vracet na kajutu.
"To jsou teda kšefty!" postěžoval si jeden.
"Bez řečí! Bez řečí!" popoháněl je náš kapitán.
Je to opravdu muž na svém místě.