Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je přesně týden před Vánocemi a já jsem se svým bratrem doma sama. Oba jsme totiž nemocní.
Blížilo se deset hodin dopoledne, když vtom se ozval zděšený výkřik. Po chvíli se ozvalo další děsivé zapištění, tentokrát ale velmi hlasité a vyděšené.

Seběhla jsem schody a hbitě běžela do obýváku. To, co jsem viděla, mi vyrazilo dech. Byla to reakce mého bratra. Vyděšeně totiž vyvaloval oči a otvíral ústa, místo slov se zmohl vždy jen na takové zahuhlání. Očekávala jsem, co mi řekne.
"Tam, tam! Něco tam je! Mlátilo to! Něco velkého!" Zmohl se můj bratr jen na několik vět.

Chvíli jsem se zaposlouchala. Opravdu! Ozývalo se hlasité mrskání do podlahy. Mé srdce vyhlásilo poplach. Hlasitě tlouklo. Pevně jsem o sobě věděla, že já nepatřím mezi typy, co hned panikaří, jenomže teď jsem byla jiného názoru. Vyděšeně jsem běhala po obývacím pokoji s rukama zkříženýma a snažila se myslet a uvažovat, jak nejlépe se zachovat.

Rány přicházely z koupelny, o tom nebylo pochyb. Můj bráška se bojácně třásl a strachy ani nedýchal. Věděla jsem, že tím, že budeme jen zmatkovat, se nic nevyřeší. Nejlepší by bylo jít se podívat, co to je. To by bylo rozumné, ale co když se za dveřmi schovává zloděj? Nezbývalo mi však nic jiného, než si vzít nůž a vydat se na cestu do koupelny. Možná se vám to zdá neuvěřitelné, možná byste udělali totéž, ale - věřte nebo ne - mě v té chvíli nenapadlo nic jiného.
S nožem v ruce jsem pomaličku vzala za kliku a otevřela dveře koupelny. Zakřičela jsem leknutím, protože to jsem opravdu nečekala. Uprostřed koupelny totiž sebou házel kapr. Úplně jsem zapomněla, že máme kapra na Vánoce a ráno, když jsem mu dopouštěla vodu, jsem zřejmě nezastavila kohoutek. Voda tekla z vany a náš vánoční kapr se plácal po mokré podlaze. Odrážel se svým ocasem a vyskakoval do vzduchu.

Zavolala jsem svého bratra, ať se přijde podívat. Jenomže to jsem netušila, jak moc může mého bratra vyděsit obyčejný skákající kapr. Kapr vyskočil do výšky a rázem se ozval jekot a řev. Bratr vystřelil z koupelny jako namydlený blesk a smykem zamířil do jídelny, kde si stoupl na stůl a rozhodl se zde zůstat. Marně jsem ho přesvědčovala, že je to jen obyčejná ryba. On však stále křičel, že je to zlý, kousavý kapr. A marně jsem se i pokoušela vrátit kapra zpět do vany. Byl moc mokrý a kluzký. Ani ručník nepomohl.

"Zavolej pomoc! Ať někdo přijede, ta ryba nás sní!" ozývalo se z jídelny.
Věděla jsem, že dokud nebude kapr ve vaně, můj bratr se neuklidní. Zavolala jsem mámě do práce, ale ona měla vypnutý mobil, tak jsem zkusila zavolat tátovi. Ten samozřejmě přijet nemohl, protože byl na služební cestě. Zavolala jsem tedy dědovi a zároveň uklidňovala bratra, jenž jen sledoval, zda se neobjeví skákací příšera.

Děda byl u nás v cuku letu.
"Tak pojď, ty Lochnesko!" usmál se děda na kapra, když vešel do koupelny. A jelikož děda má ryby nejraději smažené ve strouhance, tak už si kapr ten den ve vodě nezaplaval.