Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vítr čechrá vlasy, svítá, ptáci zpívají, probouzí se. Kolem mě je slyšet jen odfukování koní, klapot kopyt a pokřikování pracovních jezdců, kteří se pomalu probírají spolu s jejich koňmi do nového pracovního dne.
Tohle ve svém životě miluji ze všeho nejvíc, sílu, odvahu, vytrvalost a...rychlost. Mluvím o dostizích, jedné z nejstarších disciplín jezdeckého sportu na světě.
Chci vám popsat dostihový sport tak, jak ho vidím já. Očima pracovního jezdce.

Když ráno vstávám, abych připravila sebe i svého koně na nový pracovní den, necítím žádnou únavu, ale radost z očekávané události, na kterou musím svého svěřence připravit.
Kůň musí každý den usilovně trénovat svou fyzickou i psychickou kondici, aby byl připraven na danou zátěž, která je určená tím, do jak velice namáhavého dostihu jej připravuji.
Každý den s naší skupinou jezdců vyjíždíme do lesů, na louky, přes kopce a svahy, skáčeme kmeny, přijíždíme na dostihové dráhy, abychom dodali sílu našim koním.

Přijde náš velký den, ve stáji panuje hluk a chaos, koně nervózně přešlapují ve svých stáních.
Přepravník už čeká, nakládám poslední nezbytné, nakonec i své milované svěřence.
Vyrážíme směr Pardubice, kde se odehraje 120. ročník Velké pardubické České pojišťovny.
Na vjezdu do areálu nás kontrolují ozbrojené služby, které zajišťují bezpečnost koní. Zaparkujeme, vyzvedneme si čísla boxů a zvířata ubytuji.

Nervozita stoupá, dostih se kvapem blíží. Ještě poslední úpravy, běžím koníka vyleštit, a poté jej odvedu do sedliště, osedlám ho a převedu do padocku.
Davy jásají, fotí si nás i naše spolubojovníky, směji se do fotoaparátu a užívám si svých několik minut slávy.
Už vidím přicházet barevný dres, kterému svého svěřence předám a popřeji hodně štěstí. Teď už je to pouze na nich.

Přeskočili první překážku na rovině, pak další dvě, bez karambolů. Otevřený příkop v polovině si vyžádal dvě oběti a další dvě překážky odbouraly ještě jednoho soupeře. Další překonali lehce. Stoupá napětí. Připadám si, že každou chvilku omdlím, držím pěsti zatnuté, zhluboka dýchám. Zbývá šest překážek a jedenáct koní. Vedoucí koně běží stále v ostrém tempu. Dalekohledem prohlížím svého koně, zatím nejeví známky únavy.
Poslední mohutný skok a začíná boj mezi favoritem a naším koněm. Poslední metry, hlava na hlavu. Hluk tribun, favorit vyhrál. Jsme druzí, ale uleví se mi, můj kůň je zdravý!
Sice jsme nevyhráli, avšak já cítím pocit vítězství, dovedla jsem svého svěřence úspěšně k cíli.

To jsou dostihy - štěstí, výhry, rychlost, ale také smutek i prohry. Jde tu o životní styl lidí okolo nich a taky o ten můj. Bez pocitu odvahy, síly, adrenalinu a oddanosti si nedokáži svůj život představit.