Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Otevřela jsem oči a přivítalo mě nádherné ráno plné třpytivých paprsků, jež se snažily prodrat přes okno do mé postele. Ležela jsem a vychutnávala si první hodiny své dovolené. Vůbec se mi ale nechtělo z postele ven. Nakonec jsem se přemluvila a odebrala se do koupelny. Měla jsem před sebou dlouhý den - musela jsem zabalit celou rodinu na naši vysněnou dovolenou.

Konečně bylo sbaleno a my mohli odjet na letiště. Cestou se mi udělalo tak trochu nevolno, asi malá cestovní horečka - jak já si přála, abychom už byli na místě!

Jakmile jsme dorazili na letiště, šli jsme se odbavit a pak už jen čekali, kdy můžeme nastoupit do našeho letadla.
Prohlížela jsem si tu obrovskou a krásnou halu. Všude samý pohyb lidí, kteří běhali sem a tam. Všichni vyčkávali, až budou na své vysněné dovolené a já to mohla prožívat také. Byl to docela zvláštní pocit. Byla jsem velmi nervozní, přeci jen jsem čekala na svůj první let. 'Ale co,' říkala jsem si, 'přežili to jiní, já snad taky...'

Usadili jsme se v letadle, já raději do uličky, nemohla jsem sedět u okna. Najednou jsme začali stoupat. Bylo to příšerné, žaludek se mi obracel, v uších mi hučelo a vše se třáslo, jako by se to mělo zanedlouho rozpadnout. Po chvíli se však letadlo uklidnilo. Byli jsme ve vzduch ani ne hodinu a já už se nebála vykouknout z okna - byla to nádherná podívaná! Miniaturní krajinka a mráčky kolem dokola, prostě úžasné. Měla jsem skvělý pocit, a co teprve to přistání! Úplná nádhera, tajil se mi až dech, když jsem spatřila osvětlení, palmy a překrásné domy.

Vstoupili jsme na letištní halu a čekali na odbavení. Mé pocity byly tak naplněné krásou letu a zvláštností cizí krajiny, že mě ani nenapadlo, aby vůbec něco bylo jinak než v pořádku. Těšila jsem se na hotel a ubytování a také na první koupání v moři. Jaké bylo mé překvapení, když všichni cestující již měli svá zavazadla, jen my stáli a koukali na běžící pás, na kterém se projížděli již jen dva osamocené kufry a ani jeden z nich nebyl náš. Zachvátila mě panika. Jak to? To přece není možné! V dnešní době, kdo by nám je kradl!? Kde se stala chyba!?

Vyhledali jsme průvodkyni a sdělili jí, jak se věc má. Ještě že tu byla, protože nevím, jak bych se s mojí lámavou angličtinou domluvila. Náš kufr podle sdělení letištního personálu cestoval s jiným majitelem a do jiného hotelu!
Tohle mě tedy zničilo a z cesty, která mi přišla zprvu vzrušující, jsem byla náhle unavená a vysílená. Ne že bych měla v kufru zlato, ale byly tam všechny synovy věci. Odjeli jsme do hotelu.

Po příjezdu nás ujistili, že kufr bude na místě do druhého dne ráno. Trochu mě to uklidnilo, a tak jsme se poklidně ubytovali.
Večer byl nádherný, cikády cvrlikali, moře šumělo a já přemýšlela, jak si někdo může vzít zavazadlo, aniž se podívá na jeho štítek. Přepadla mě únava a usnula jsem.

Do druhého dne nás přivítalo nádherné ráno, jiné než doma - vzduch mi připadal vlhčí, čistší a voňavější. Moře bylo jasně modré, pláže ještě skoro prázdné, písek kam až oko dohlédne, prostě ráj. Jen ten kufr ještě stále nedorazil.
Čas na oběd mě vrátil do reality. Vyrazili jsme zpět k hotelu. K mé radosti nás tam již očekával recepční s kufrem v ruce. Pracovníci hotelu se velmi omlouvali za vzniklé problémy a já byla radostí bez sebe. Teď si teprve budu moci užívat atmosféru dovolené!

Jen když se dnes kouknu na kufr, mám stále takový nějaký divný pocit v krku i u žaludku, prostě ten zážitek je někde hluboce uložen v mém mozku, a proto na tuto dovolenou asi nikdy nezapomenu...