Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Předposlední den naší dovolené na Slunečních jezerech na Slovensku začíná jako každý jiný. Slunce příjemně hřeje, krásně září a my máme dobrou náladu. Hned po probuzení jdeme na snídani, po níž je naplánovaná procházka po městě Senec. Když jsme z města přijdeme a poobědváme, tak jdeme rekreovat k jezeru. Když už se blíží sedmnáctá hodina, vstáváme z dek a běžíme se osprchovat na pokoje. Z hotelu vycházíme okolo 18:00, pokoj pečlivě uzamkneme. A jelikož mají na dveřích penzionu napsáno, že klíčky musí být na recepci v košíčku, tak jsme tam ten klíč dali - ovšem váhali jsme, protože si klíč od jakéhokoliv pokoje může kdokoli vzít... Ale řekli jsme si, že uposlechneme. Oni tento penzion provozují, tak musí vědět lépe než my, jak je to správně. Tak jim důvěřujeme a jdeme na večeři, po níž je plánovaná večerní procházka po hlavní třídě, kde jsou stánky. Poté posedíme na venkovní terase pizzerie. Když už hodiny odbíjí 22:30, začínáme se cítit unaveni, tudíž se vracíme do penzionu. Když už se k němu přibližujeme, spatřím policejní automobil. Moje mamka ze srandy řekne: "Vykradli hotel, ještě že jsem vzala klíče od našeho pokoje." Já zbystřím, jelikož moji rodiče se sestrou mají oddělený pokoj ode mne a mého přítele Martina. Začalo nám bít srdce a v doufání, že nás nevykradli, jsme rychlým krokem šli k našemu penzionu. Na recepci stáli dva policisté, vedoucí hotelu a vystrašená recepční, která měla právě službu. Koukla jsem se na místo, kde vždy byl košík s klíči, ale on nikde. Recepční se na nás podívala a zeptala se: "Aké je číslo vašej jizby?" Odpověděli jsme, že máme číslo 17. Ihned nato jsme se dozvěděli, že náš klíč je pryč. Chytla mě panika, recepční nám dala klíč náhradní, abychom si odemkli tím. Jenže nastal problém, protože náš pravý klíč byl strčen do zámku z vnitřní strany pokoje. Martin s pomocí mého taťky se do pokoje dostal přes balkon a otevřel mi dveře. Když jsem vstoupila dovnitř, uviděla jsem rozházené knihy, matrace a oblečení. Posléze jsem si všimla, že nemáme mobily, peníze a ani doklady. Ihned na to k nám přišli policisté a začali se vyptávat, kde co bylo, v kolik jsme odešli a co nám bylo odcizeno. Zajistili pokoj, odebírali otisky a fotili.
My mezitím čekali mimo pokoj. Pak se můj taťka pokoušel dovolat na Martinův mobil, který vyzváněl. Zeptali jsme se policistů, zda by nešel zaměřit signál tohoto mobilního telefonu a oni odvětili, že teoreticky ano, ale že to je nákladné a pracné. Mezitím, co policisté pokračovali ve své práci, jsem si říkala, jak to ti zloději mají jednoduché, když ví, že se jim nic nestane a teď se někde smějí a užívají si lupu, protože nevykradli jen nás, ale také pokoj 25, kde ukradli 750,- korun a navíc si vzali vše z kasy recepční, což bylo asi 24000 SK.
Když policie v našem pokoji dokončila svou práci - to byly už dvě hodiny ráno - odjeli jsme s nimi na policejní stanici, kde jsem u výslechu podala trestní oznámení na neznámého pachatele. Okolo 04:30 jsme přijeli zpět do penzionu a šli jsme spát.
Ráno po snídani jsme se ptali ředitele penzionu, pana Lexy, zda nám bude škoda 18.640,- SK uhrazena, když toto bylo selhání hotelu a ne naše, protože kdyby se klíčky věšely na háčky, jak je to všude jinde, a kdyby dveře hotelu nebyly ve 22:00 otevřeny dokořán, tak by se to určitě nestalo. Nejprve se vymlouval, že hotovost a mobilní telefony nejsou pojištěny. Avšak my jsme se nedali a nakonec to teď pojišťovna vyřizuje...