Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

24. - 26. července 2012

Červen, další z konců jedné etapy, která si říká škola. Co ale podnikat v následujících osmašedesáti dnech? Tábor, rodinná dovolená, návštěva příbuzných, prázdniny u babičky... Tak z této nabídky je překvapivě úplně snadné vybrat správnou volbu. První dvě tradiční položky nemohou chybět během oněch dvou měsíců sladkého nicnedělání. O zbytku raději nemluvě.

Týden v Jeseníkách ale utekl jako voda a nezbývá nic jiného než si najít vhodný cíl, kam vyrazit s rodinou. Po prohledání několika webových serverů s ubytováním v Maďarsku u Balatonu vzdáváme exkurzi do tajů ugrofinského jazyka a další volba padá na slovenskou Tatralandii. Avšak ani zde nenacházíme požadované. Být mladší, zřejmě bychom si zde své našli, ale dnes, to je už něco jiného. Napadá nás německá obdoba - Tropical Islands. Zde bychom již s největší pravděpodobností pochodili. Ale necháváme si tento vodní svět na další prázdniny, kdy bychom mohli zároveň pokořit Berlín a Sasko.

Kam tedy vyjet? Český ráj máme prochozený křížem krážem, jižní Čechy taktéž, o Vysočině raději nemluvě, Morava nás neláká, zbývá tedy snad už jen Děčín a okolní Hřensko. Během několika málo minut je rozhodnuto. Stačí už jen pohledat nějaké ty turistické cíle, zabalit něco málo oblečení a vydat se po D1čce na Prahu.

Zastávka první, Karlštejn. Není nad známější hrad v celé naší republice než ženám zakázaný hrad Karlův. Po několika najetých kilometrech po okolí Berouna, kam jsme byli nasměrování navigací, se dostáváme na parkoviště pod naším cílem. Čeká nás krátký výšlap do kopce, na jehož konci nám bude zaslouženou odměnou prohlídka trasy I.
Nic netrvá věčně, a proto máme za hodinu hotovo. Teď už jen nakoupit několik málo suvenýrů a do GPS navigace zadat Katusice. Právě tam máme namířeno. Čeká nás zde milá povinnost, navštívit příbuzné z tátovy strany.
Za dvě hodiny již pokračujeme do místa určení, Březovic. A tady pro dnešní den končíme. Jsme ubytováni u tátovy tety. Přespání v předválečném roubeném domu si užíváme plnými doušky. A to doslova! Kdo si přeci jen může neužít spánek mezi hotovými historickými i knižními skvosty. Před usnutím tedy prolistovávám sbírku Foglarovek, Verneovek a mnoho dalších. Nejpřekvapivějším však je všech sedm dílů Harryho Pottera v originále. Na půdě ještě stačím zahlédnout nejrůznější architektonické nákresy, půdorysy, a kdovíco ještě...

Budík ukazuje něco málo po sedmé hodině, nejvyšší čas vstávat, sbalit fotoaparát, nějakou muziku do uší a vydat se vstříc dobývání Děčínska.
Na denním programu je město Děčín, Pravčická brána, Edmundova soutěska, Růžová zahrada či Panská skála. Tuto směsici vidím jako dobrou šanci na rozhodnutí se, zda opravdu jít studovat geologii, či zvolit obor jiný.

Krátce po poledni opouštíme brány Děčína a vydáváme se k Hřensku.
Cesta netrvá dlouho a už vycházíme tři kilometry do kopce vedoucího k Edmundově soutěsce. Čeká nás plavba po říčce Kamenici a především nádherná příroda v kombinaci se skalními městečky.

Plavba loďkou s převozníkem-průvodcem není k zahození. Avšak když už ji absolvujete podruhé, navíc s totožným skalním průvodcem, jste rádi, že vystupujete na břehu. Turistické značení a vůbec informace pro turisty jsou v Hřensku nedostatkovým zbožím. Kdo by také mohl na nástupišti do lodě předpokládat, že si koupil pouze jednosměrnou jízdenku?

Z dobývání Pravčické brány nás velmi rychle odrazuje její vzdálenost od parkoviště. V nohou sice máme jen něco málo přes deset kilometrů, ale raději si necháváme energii pro návštěvu děčínského aquaparku. Proč navštěvovat vodní ráje v jiných zemích, když i západní kout naší republiky skrývá kvalitní plavecké zázemí... Po hodině a půl se loučíme se třemi tobogány, divokou řekou a mnohým dalším, abychom si krátce po sedmé hodině mohli vyšlápnou na Panskou skálu. Pohled na jezírko odrážející čedičové varhany za tu cestu opravdu stál. Ještě pár fotografií a můžeme se vrátit do Březovic.

Usínám při poslechu jedné z nejnovějších písniček od naší třídní kapely the Moribundus a ráno mne probouzí až metalový nářez v podobě Nightwish. Dávám si nabíjet iPod, abych si i poslední den naší dovolené mohla užít trošku té hudby. Nejsme příliš daleko od Prahy, tak proč nenavštívit největší plavecký areál ve střední Evropě - Aquapalace v pražských Čestlicích?
Příjemně unaveni po třech hodinách na mnoha tobogánech, opravdu divoké řece či bezvadném trychtýři se vydáváme po více či méně kvalitní "déjedničce" zpět k domovu. Nemáme sice za sebou týdenní či vícedenní rekreaci, avšak i ty tři dny stály za to!