Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když jsme přijeli do Krkonoš do Strážného, zaparkovali jsme auta na příslušné místo a šli jsme zazvonit na paní domací, aby nás šla ubytovat.
Jakmile jsme vstoupili do apartmánu, čekalo na nás milé překvapení. Uvnitř to bylo nádherné, byli jsme spokojení, že máme ubytování zrovna zde. Pokračovali jsme dál po schodech nahoru, kde byli pokoje. Uvnitř nich to vypadalo, jako bychom byli v nějakém luxusním hotelu. Po chvilce jsme zamířili zpátky k autům, abychom si vzali všechny věci a odnesli je do našich pokojů.
Nakonec jsme zamířili do malé jídelny, kde se podávala večeře.
Hned druhý den ráno po snídani nás čekala těžká cesta k pramenu Labe. Nasedli jsme do našich aut a vyrazili do Špindlerova Mlýna. Když jsme tam konečně dorazili, auta jsme museli nechat na hlídaném parkovišti. Zamířili jsme všichni k lanovce, která nás vyvezla na Medvědín. Odtud už jsme museli jít pěšky.
Přešli jsme Svinský louže a pak uz jsme šli pořád do kopce. Asi tak po dvou hodinách jsme dorazili k Vrbatově boudě.
Bylo tam takové malé občerstvení, kde jsme si museli odpočinout, protože už nás bolely nohy, ale ještě jsme nebyli u cíle.
Když už jsme zase vyrazili, tak jsme šli po takové skoro polní cestě. Ve skutečnosti to byla cesta spíše hlíněná.
Pořád jsme šlapali a říkali si, že ta cesta snad nikdy neskončí. Všechny nás tak bolely nohy, že jsme úplně zapomněli, že musíme být v šest hodin zpátky na večeři. Tak jsme se do toho museli chtě nechtě obout. Přidali jsme do kroku, abychom to vše stihli. Po chvíli se před námi již tyčila Labská Bouda. Ale nikde jsme stále neviděli ten pramen Labe. Byla tam taková cesta, jež vedla do mírného kopečku, a tak jsme ji zkusili a udělali dobře. Konečně jsme našli to, co jsme hledali. Chvilku jsme tam pobyli, ale ne moc dlouho, neboť nás už tlačil čas. Zpáteční cesta už byla rychlejší, protože jsme věděli, kudy máme jít.
Konečně jsme dorazili opět k našim autům. Odjeli jsme zpátky do apartmánu. Po příjezdu jsme si stihli ještě chvilku odpočinout a poté už jsme mohli celí vyhladovělí vyrazit na večeři.
V Krkonoších jsme pobyli ještě týden. Vůbec se nám pak nechtělo jet pryč. Ten den, co jsme odjížděli, jsme se museli rozloučit a poděkovat za příjemnou obsluhu a perfektní kolektiv. Mockrát děkujeme a příští rok na shledanou.