Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vážená paní učitelko a milí spolužáci. Budu vám vyprávět o mém zážitku z dovolené na Slovensku. Náš přítel, uznávaný horolezec, pro nás připravil výpravu do Tater.
Začalo to asi takhle: Ráno o půl čtvrté se ozval budík a byl čas vstávat, ale nám se moc nechtělo, protože jsme byli unavení z dlouhé cesty. Nakonec jsme přece jen vstali. Sbalili jsme si věci a vydali jsme se na cestu.
Šli jsme asi dvě hodiny horskou pěšinou, než jsme dorazili k Zelenému plesu, kde jsme se také nasnídali. Po vydatné snídani jsme se opět vydali na cestu, abychom stihli dosáhnout našich dvou cílů, a to Kolového a Jahňačího štítu. Nejprve jsme se vydali na Jahňačí štít. Cesta nebyla namáhavá, dokonce ani pro pětiletého, který šel s námi. Když jsme dosáhli vrcholu, rozhodli jsme se, že si dáme menší svačinu, abychom se posilnili.
Z vrcholu byl nádherný výhled jak na slovenskou, tak i na polskou stranu. Poté jsme se museli rozdělit na dvě skupiny. První byla ta, která se musela vrátit zpět domů, protože cesta, jež čekala druhou skupinu, byla velmi namáhavá a nebezpečná. Já jsem patřila k té druhé skupině.
Šli jsme po hřebenu, když jsme najednou spatřili horské strážce, kteří hlídali, aby se nechodilo po zakázaných trasách. Jenže my jsme po takové trase zrovna šli. Rychle jsme slezli níž, aby nás nezahlédli. Po hodině jsme dorazili k proláklině, hluboké asi dva kilometry. Nevěděli jsme co dělat. Slávo se nakonec rozhodl, že si stoupne nad proláklinu a pomůže nám na druhou stranu. Asi po další hodině jsme dorazili na vrchol. Rozhodli jsme se, že si dáme svačinu. Jakmile jsme dosvačili, chtěli jsme začít sestupovat, avšak nemohli jsme, protože nás obklopila hustá mlha. Neodvážili jsme se ani pohnout, abychom nespadli. Když mlha zmizela, mohli jsme konečně začít se sestupem. Ten byl velmi složitý, protože jsme museli lézt po žebřících, které nebyly v dobrém stavu. Po chvíli jsme přišli k místu, kde měly být řetězy, ale ony tam nebyly, a tak jsme museli lézt i bez nich. Lezla jsem jako druhá, když mi najednou uklouzla noha a já spadla o několik metrů níž. Když se ke mně ostatní dostali, zjitili, že se mi nic nestalo a byli velmi příjemně překvapeni.
K Zelenému plesu jsme dorazili v době, kdy už bylo slunce nízko. Vydali jsme se tedy rychle zpět na autobusovou zastávku, odkud jsme měli odjet domů. Jenže jsme zjistili, že nám autobus před pěti minutami ujel. Další nám jel až za hodinu. Když jsme nasedali do autobusu, byla už úplná tma. Hned jak jsme přišli domů, padli jsme do postele a spali až do desáté hodiny ranní.
Potom jsme se rozhodli, že půjdeme do Aqua parku. Opravdu dobře jsme si tam odpočinuli.
Dovolená se mi opravdu líbila.