Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nikdo nemá tak milující matku jako já. Moje matka, která je odjakživa posedlá mojí úspěšnou kariérou, milujícím partnerem a dokonalou vizáží, udělá vše pro to, abych byla šťastná. Bohužel si myslí, že její radost musí být také tou mou.

Když v dubnu minulého roku přiběhla uřícená do mé kanceláře a už od schodů s úsměvem mávala jakýmsi cárem papíru, věděla jsem, že je zle. Za všechny své úspory, které si doma pod polštářem syslila celých šest měsíců, mi zaplatila báječnou dovolenou. Slovy "je to jedinečná příležitost, bude tam spousta zábavy, nebudeš se nudit a určitě se seznámíš" mě vyděsila ještě víc. Protože jsem už ze svých zkušeností věděla, že si má matka nenechá odporovat, byla jsem smířená s tím, že plán na léto mám jistý. Od té doby má matka nemluvila o ničem jiném.

Balení věcí jsem s nechutí odkládala až na poslední den před odjezdem a má matka, která mi při tom musela samozřejmě asistovat, mi neopomněla koupit několik modelů, bez kterých - jak píší v posledním vydání časopisu Šťastná žena - není možné přežít dovolenou. Fakt, že jsem svá oteklá lýtka, široká ramena a prsa, které jsem nejspíš zdědila po otci, ukázala v šatech naposledy na základní škole, si očividně nepamatovala. Mé oblíbené jednodílné černé plavky, jež jsem ukryla do té nejmenší kapsy na zip až na samotné dno kufru, bez problémů během několika minut našla a s pocitem, že nad nimi po letech konečně zvítězila, je s úsměvem hodila do odpadkového koše. Jednu věc jsem však nechápala. Proč mi s sebou balí tolik sportovních triček, několikery kraťasy, sportovní lahev na pití a dvoje boty na fitness? Odpovědi se mi nedostalo. Zato v den odjezdu, v momentě příjezdu před zájezdový autobus, se mi dostalo neuvěřitelného pohledu. Nějakou chvíli jsem si myslela, že se zde odehrává natáčení filmu Účastníci zájezdu, neboť jsem nikdy neviděla tolik nadšených důchodců u zájezdového autobusu. Chtěla jsem utéct, věděla jsem, že to není žert, ale mé zkoprnělé nohy k sobě přišly až ve chvíli, kdy mě delegátka strkala do autobusu. Díky kinedrylu jsem sice hned usnula, ale i ve spánku jsem doufala, že je to jen špatný sen, ze kterého se vzbudím.

Bohužel se tak nestalo. Mé představy o krásném hotelu, útulném pokojíku, báječném výhledu na moře a pestrém jídelníčku se také nestaly realitou. Penzion, který se honosil dvěma hvězdičkami, nabízel pouze pokoje pro 5 turistů. Má snaha otevřít to jedno jediné staré zaprášené okno, které v pokoji bylo, dosáhla úspěchu až po necelé půlhodině. Poté se mi však naskytl nečekaný pohled. To, že z okna uvidím jen další, stejně staré okno pokoje vedlejšího hotelu, od něhož nás dělil jen metr široký chodník, jsem vážně nečekala. Když jsem se slzami v očích padla na rozvrzanou postel, věděla jsem, že mě už nic nepřekvapí.

Od společné večeře, která se podávala už v půl páté, jsem nečekala nic dobrého. Mé očekávání se poprvé naplnilo. Malá miska nemastné neslané rýžové kaše měla očividně mému žaludku stačit. Jídla, která vypadají, jako by je už někdo pozřel, mému oku opravdu nedělají dobře, a tak jsem se s prázdným žaludkem vrátila na pokoj. Křičel ve mně pocit malého dítěte, jež píše z letního tábora rodičům, že se mu stýská, ať si pro něj přijedou.

Druhý den jsem pochopila, proč mi matka nabalila tolik sportovních věcí. Nejspíš úplnou náhodou mě matka zapomněla informovat, že kromě diety, kterou nám v penzionu dopřávali, mě na dovolené čeká celodenní cvičení, protahování a jóga.
Po dopoledním cvičení jsem se nutně musela ztratit z dohledu cvičitelů, běžela jsem koupit pohlednici a se vzkazem "Děkuji za nezapomenutelnou dovolenou" jsem ji poslala matce.

Zbylých dvanáct dnů dovolené, které se odehrávaly na minutu stejně, jsem přežila jen díky vysoké částce peněz, kterou jsem s sebou měla. Místo suvenýrů a pěkných výletů po Itálii jsem si koupila MP3 přehrávač a velkou zásobu baterií. Nebýt této "mpétrojky", ještě teď by mi v hlavě zněly ty velké slevy v Penny, které moje starší spolubydlící od rána do večera řešily.

Po návratů domů jsem s matkou nemluvila. Musela jsem si vzít další týden dovolené, abych vše vstřebala. Během toho týdne, kdy jsem po celou dobu ležela v posteli a dopřávala mé silné postavě tisíce kalorií, mě však napadl nápad, kterým bych se matce za dovolenou odvděčila. Mé matce, jež se stále považuje za neodolatelnou třicátnici, jsem to chtěla oplatit stejnou měrou. A štěstí mi opravdu přálo.

V posledním termínu, kdy se odjíždělo na stejnou dovolenou, na kterou mě o dva měsíce dříve matka poslala, zbývalo jedno jediné místo. Během čtrnácti dnů, které matka trávila v Itálii, od ní nepřišel jediný dopis. Když se matka vrátila z dovolené a viděla, že na ni se škodolibým úsměvem čekám na autobusovém nádraží, přiznala, že poslat svou jedinou dceru na zájezd, jenž nabízí léčebné cvičení pro starší lidi trpící artrózou, byla opravdu chyba.