Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Bylo tehdy 3. července 2004. Mě a moji rodinu čekala dovolená v zemi pyramid a největšího tepla - v Egyptě. Dlouho očekávaná 14denní dovolená, na kterou jsme se tak moc všichni těšili.
Na letiště nás odvezl můj milovaný dědeček. Byla jsem tehdy ještě malá 7letá holčička, odlétat se přitom mělo až někdy okolo jedenácté hodiny v noci. Jenže letadlo bylo asi 5 hodin zpožděné...

Asi si dovedete představit, jak dlouhá chvíle to pro mě musela být. Nejprve jsem pobíhala po celém letišti jak smyslu zbavená, jenomže to mě po nějaké chvíli přestalo bavit. Všichni jsme se se shodli na tom, že si půjdeme sednout raději do nějaké kavárny. Tam mi rodiče objednali džus, a tak jsem se trochu uklidnila. Z té neskutečně dlouhé doby jsem usnula.
Když už konečně dorazilo naše letadlo a my měli nastupovat, má maminka mě vzbudila. Byla jsem celá natěšená na ten let, na to, jak se budu koukat z okénka na spoustu mraků.
V letadle jsem seděla mezi mými rodiči. Letělo s námi mnoho lidí, někteří ani nemluvili naší řečí. Opřela jsem se o své sedadlo, zavřela oči a opět usnula. Probudila jsem se až při přistání.

Na letišti jsme si vyzvedli svá zavazadla a čekali na autobus, který nás měl odvézt až do hotelu, ve kterém jsme měli být ubytovaní. Pomyslela jsem si: "Konečně v Egyptě!" Ovšem to jsem ještě nevěděla, že na nás čeká další šíleně dlouhá cesta.
Přijel takový autobus, jiný než v Čechách. Už si to přesně nepamatuji, ale vím, že v něm byla spousta lidí, vážně spousta.
Bylo strašné horko, venku snad 40°C a v autobusu ještě více. Když už jsme konečně po 2 hodinách dorazili do 6hvězdičkového hotelu, čekalo nás další překvapení, tedy respektive další čekání - tentokrát na ubytování. Všichni jsme byli otrávení, zpocení a ještě ke všemu naštvaní na to věčné postávání. Po hodině nás konečně recepční ubytovala v našich pokojích.

Náš pokoj se zdál se velmi čistý, klidný a pěkný. My s tátou jsme se povalovali na veliké posteli, když tu jsme najednou zaslechli strašlivý výkřik vycházející z naší koupelny. Maminka!
Rychle jsme za ní vyběhli a ihned pochopili. V naší veliké tmavě modré vaně ležela velikánská bílá ještěrka. Zavolali jsme recepční. Ta vzala rychle smeták a lopatku a zvíře uklidila z našeho "bezvadného" pokoje.

Nejenom že jsme v Egyptě samozřejmě chytili virózu z tamějšího jídla, ale bylo toho ještě mnohem víc. Hned první den jsme se všichni chystali k nádhernému, velikému bazénu. Byli tam s námi i naši známí a můj kamarád Vašík. Byl tehdy asi o 3 roky starší než já a uměl výborně plavat, což se o mně říct nedalo.
On ze sebe shodil ručník a skočil bezvadnou šipku do 2metrového bazénu. Já jsem samozřejmě nechtěla být pozadu, a tak jsme za ním skočila taky. Topila jsem se, lokala vodu a plácala se ve vodě, jak naprostá trubka. Naštěstí si toho všimla má maminka a pomohla mi z vody ven. Samozřejmě jsem dostala strašně vynadáno a ještě chvíli mi trvalo, než jsem se z toho šoku dostala.

V noci jsem vůbec nemohla usnout a pořád jsem se budila s představou, že na mě někde číhá ta veliká ještěrka nebo že se topím v tom dvoumetrovém bazénu. Ten první den a noc byly fakt "horor".
Naštěstí ty další zbývající dny naší bezvadné dovolené se vydařily. Měla jsem nakonec i to štěstí, že se mi nepodařilo si nic vážného udělat a nezapíchnout si ježka do nohy a naučila jsem se i dobře plavat. I přes ten první šílený den to byla má dosud nejlepší dovolená. Dovolená, na kterou vzpomínám s úsměvem na tváři a na kterou v životě nezapomenu.