Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Otevírám oči...kde to jsem? Na nějakém lůžku. Nade mnou stojí mamka s utrápeným obličejem. "Auuu," břicho mě bolí jako nikdy. "Mami, co tady dělám?" Ježiši, na všechno si začínám vzpomínat.

Všechno to začalo na Silvestra 06/07. Silvestrovská párty v plném proudu. Tančím, piju, užívám si to. Ještě že umím máti tak přemlouvat, pomyslím si. "Ahoj krásko!" osloví mě velice sympatický a pěkný kluk. Ty jeho oči mě ohromně upoutaly. Nahodím svůj sexy postoj a...a už se kolem něho obtáčím, objímám ho. Nevím, čím to je, asi tou nadmírou alkoholu v krvi. Vůbec si neuvědomuji, co dělám. Jen na malinkou chvilku mně blikne hlavou, že to, co dělám, není správné - vždyt já mám kluka! Ihned tu myšlenku zaženu s tím, že si potřebuju taky někdy užít. "10, 9, 8, 7...bum, bác..." poblouzněná tím úžasným klukem, respektive Davidem, už jen vnímám jeho polibky. Neuteklo ani 10 minut a já už skáču do bazénu. "Brr, studenááá!" vykřiknu. "Ale prosím tě, krásko, já tě zahřeju!" Začíná se mi motat hlava. David mě vytahuje z vody. Ovlivněná alkoholem si ho k sobě přitáhnu...

Probouzím se někde na lehátku. Totálně promrzlá a...nikdo okolo mě. Úúú, třeští mi hlava. Pomalu se snažím rozpomenout, co se dělo v noci. "Né, sakra, já se s ním přeci nemohla vyspat!??" Tak nějak utíkám domů, z toho se musím vyspat.

Uběhne týden. David se neozval a já se zas ani neozvala Tomovi. Do toho všeho ještě moje nevolnost. Nevím, co se to se mnou děje.
"Crrr...ano?" zeptám se rozespalým hlasem. "Lásko, co se stalo? Proč ses mi neozvala?" Nedokážu ze sebe vymáčknout ani hlásku. Musím mu to sakra říct. Dál to nechci tajit. Vyjednám si s ním schůzku.

Venku tuhá zima. Asi podobná tomu, jak se cítím já. Z dálky už vidím, jak přichází. Když zrovna procházíme kolem cukrárny, nemůžu to vydržet a začnu povídat. "Víš, Tomášku, pamatuješ, jak jsem slavila Silvestr u Nely? No, víš, víš... Ono se tam...něco se tam stalo," pokračuju a sama nevěřím, jak se mi ulevilo. Jenže poté, co se podívám na Toma, si připadám jako ta největší mrcha. Ale co si budu vykládat, JSEM! Jeho oči těkají. Nic neříká, jen na mě upřeně hledí. Najednou se otočí a odchází. "Tome, Tome, prosím Tě, neodcházej! Prosím!" slzy se mi koulí po tvářích. Právě se mi zhroutil celý svět. Proč jsem tak hloupá?

Celý měsíc jsme se neviděli. I když jsem mu napsala milion SMSek, nic se nezměnilo. Jednoho dne jsem však musela na gynekologické vyšetření. Normální preventivní prohlídka. S klidem mě doktorka prohlídne, ale pak pronese větu, ze které mně jde mráz po zádech. "Slečno, jste těhotná!" V hlavě se mi honí milion otázek. Podle týdne početí mně nevychází jako potencionální otec Tom. Pak si ale uvědomím hroznou věc. Ten, co mě přivedl do jiného stavu, je David. Ten, kterého jsem znala jen pár hodin. Ten, který se mi ani neozval. Vlastně neměl ani jak...

Doma se koná peklo. "Mami, prosím tě, ty mně musíš pomoct! Já, já nevím co dělat!" Po sálodlouhé přednášce nakonec řekne: "Holčičko, jiná varianta než potrat pro tebe neexistuje." Ach ano, to mi bylo jasné. Ach jo, potřebuju Toma. Vždycky by stál při mně.

Mamku poprosím o zařízení všech věcí okolo potratu. Já toho totiž nejsem schopná. Nastal den D. Procházím bílou chodbou v nemocnici a vůbec se mi to tam nelíbí. Připadá mi, že se na mě všichni divně dívají. No jasně, už slyším ty narážky: patnáctiletá a už těhotná...kam ten svět spěje... A tak dále a tak podobně. Opravdu jsem na všechno sama. Tomovi jsem nic nepověděla. Ale chybí mi tady. Moc. Ovšem můžu si za všechno sama. Mamka věděla, že mě nemá pouštět, jenže já si to zase vydupala. Ach ano, mami, máš pravdu! Kdybych nešla na tu párty, neztratila bych nejlepšího kluka a nepodstoupila tuto věc. Ale už se stalo. Bohužel.

Vracím se myšlenkami zpět do bílého pokoje. Ve dveřích se objeví Tom. Jeho slova účinkují jako lék. "Moc mě to mrzí, Tome, odpustíš mi?" Políbí mě, a to mně bohatě stačí.

Ano, jaká ironie... Uvědomit si, že mamka to s námi myslí dobře, až po takové události. Teď už Ti budu věřit a poslouchat Tě, mami...