Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Marně mě rodiče varovali, abych si nehrála s ohněm. Marně mi vysvětlovali a zakazovali, že...
Chodila jsem asi do páté třídy. Po příchodu ze školy domů - rodiče byli v práci, doma smutno a pusto - jsem si zapnula televizor. Sledování pořadů mne však dlouho nebavilo. Nuda nebrala konce, až mi hlavou bleskl nápad. "Co takhle udělat si pokus?" V kuchyni jsem vzala od kamen zapalovač, ze šuplíku igelitový pytlík a utíkala na balkon. Tam jsem si řekla: "Jestli poletí, budu jako v balonu!" Foukla jsem do pytlíku, aby se narovnal. Za cílem vytvořit umělý balon, jsem škrtla zapalovačem. Plamen byl ohromný, krásně žlutý. Na okamžik mne oslnil. Igelitový pytlík jsem uchopila do výše hlavy otvorem dolů a plamen namířila přesně pod něj s výkřikem: "Leť, tak leť!!!" Ale on ..., jako by uvadl, pytlík jeden, spadl přímo na plamen. "Né, to né!" křičela jsem, protože se pytlík začal škvařit. "Au!" Kousek čehosi, co bylo dříve igelitem, mi přistálo na ruce. To byl děs a hrůza. Panika. Zapalovač letěl na zem, škvarek také a já utíkala do koupelny. Ruka se chladila pod proudem ledové vody, tekly mi slzy a do toho všeho jsem si neustále nadávala. Když jsem se uklidnila, bolístku zalepila, šla jsem uklidit předměty doličně na balkon a zahladit stopy. Nikdo přece nesmí vědět, co se stalo. Dlouho jsem zatloukala, kde jsem ke zranění na ruce přišla. Trvalo to snad i několik týdnů, než se doma dozvěděli, co se stalo. Z tohoto zážitku mám na ruce jizvu, která mi připomíná onen nešťastný den. Přesto jsem se však neponaučila.
Před vánočními svátky jsme pekly s maminkou ozdobné pečivo, které není k jídlu. Maminka z těsta upletla pěkný věneček. Po upečení jsme ho pověsily v ložnici na okno. Přišel den, kdy jsem opět byla sama doma a vymýšlela lumpárny. Dívala jsem se z okna a ten věneček mě tak lákal, vypadal velice dobře. S vervou jsem se do něj zakousla. "Au!" Z věnečku byly dva kusy. Navíc byl velmi nechutný, tedy nebyl vůbec poživatelný. "Co mám dělat, když se zlomil?" Vzpomněla jsem si na maminku, jak s pomocí plamene spojila zlomenou umělohmotnou rukojeť háčku a tak opět zvítězil zapalovač! Okraje zlomeného pečiva jsem zahřívala s tím, že poté části k sobě přiložím a ty se k sobě slepí. "Prsk," udělal na mne věneček. Žhavé kousky z pečiva dopadly na mou mikinu a vypálily mi tam dírky. No to byl průšvih. Opět jsem všechno rychle uklidila, mikinu přehodila přes židli. Po příchodu rodičů domů, jsem nic nevěděla, neviděla, prostě mrtvý brouk. Mikina byla zkrášlena pěknou výšivkou - maskovací manévr. A já si snad dám s ohýnkem pokoj.
Že by...?