Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• taška vypravuje a zamýšlí se nad svým údělem

Každému jsem dobrá jen na nošení věcí, ale nikdo se mě neptá, jestli je nosit vůbec chci. Lidé si stěžují, že se se mnou musí tahat a litují sami sebe, bohužel mně se poděkování za to, že mají všechny ty věci kam dát, ještě nikdy nedostalo. Jak by se všem líbilo, kdyby to museli nosit v rukou?

Ale kdyby to bylo jen o nošení věcí. Den co den se mnou všichni hází a kopou do mě, i když jsem jim nic neprovedla. Asi ani netuší, jak to bolí. Do nich si totiž nikdo nikdy nekopne, ačkoliv si myslím, že by si to pár jedinců zasloužilo.

A tím se dostávám dokonce i k tomu, jak ve mně moje majitelka dělá nepořádek. Jednou ve mně nechala týden svačinu, na které se udělala plíseň a ona ji následně vyhodila. Proč ji ale nesnědla, třeba by konečně pochopila, jak se cítím já.
Pastelky mám po sobě neustále poházené a o odřezkách z tužek už ani nemluvím. A to pití, které vylila po celém mém vnitřku, bylo asi nejhorší, protože mě potom ani pořádně nevyprala, jen utřela suchým hadrem - divím se že ne mokrým. Nebo mě jen tak položí na špinavou zem, na které měl bůhvíkdo boty. Vážně čekám na ten den, kdy budu konečně čistá. Myslím, že by jí neuškodilo umýt mne místo toho, aby se sprchovala ona. Když můžu být já celý rok špinavá, proč ne ona?

Večer se neobtěžuje mě připravit, ale ráno, díky své nepořádnosti, pomalu nestíhá autobus. Někdy mne bere na místa, kde dospělé nazývá učiteli a děti jsou tam jejich žáky. A většinou jsem tam opřená o lavici a všichni o mě zakopávají. Občas ze mě vysypou i učebnice, ale nikdo se mi neomluví, i když chtějí vždycky sami omluvu od ostatních.

A tak tu jsem zase v rohu u skříně a přemýšlím o tom, jak bude probíhat další den.
Jsem obyčejná taška, která si svou cestu nemůže určit sama. Jsem jen věc, kterou nikdo neposlouchá a všichni ji přehlíží.
Já si svoji cestu zvolit nemůžu, mám ji předem určenou. Někdy dokonce závidím lidem, že oni tu šanci jít si za tím, co chtějí, promarňují, jako by to nic neznamenalo, přitom je to něco, co obyčejná věc jako já nemá. Vím, že mě lidé potřebují, i když jen na nošení věcí, ale když mě tak potřebují, proč mě tak zanedbávají?