Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Mým údělem je být nejlepším přítelem člověka, ale to ode mě bohužel nikdo nečeká. Jsem obyčejný pes, kříženec nějaké pouliční rasy. Fenky se u našeho plotu moc neshromažďují, takže si asi dovedete představit, že nejsem žádný krasavec. Bydlím na zanedbané zahradě v boudičce, na které je cedulka PEPE, a tak mi také moji dvounožci říkají. Moc se mi u nich nelíbí, protože si se mnou nehrají a skoro se o mě nestarají.
Jako každý den jsem běhal po zahradě a zvedal nožičku u kdejakého stromku. Kolem velmi nízkého plůtku, který ohraničuje zahradu, tedy mé teritorium, stále ťapkali nějací dvounožci, takže jsem se zabavoval také tím, že jsem je pozoroval. A zároveň jsem doufal, že zase nepřijdou ti malí dvounožci, kteří se mi vždycky posmívají a nadávají mi.
Ale doufat jsem přestal v tu chvíli, kdy jsem je uviděl, jak se blíží k mému plůtku. Jakmile jsem je spatřil, začal jsem štěkat a vrčet. A už to tu bylo zase: "Ratlíku, ty jsi ale škaredej prašivej pes, tebe bych domu nikdy nechtěl!" "Pepe, haha, co je to za jméno," pokřikovali a přitom na mě ukazovali prstem. Byl jsem od nich vzdálen asi půl metru, když jeden z nich vzal do ruky klacek a šťouchal s ním do mě. Cítím, jak mi kůra té větve skřípe mezi zuby. Vzrůstá ve mně napětí a zlost. Nervózně vrtím ocasem. Ptám se: "Proč to děláte? Nechte mě být!" Ale zřejmě mi nerozumí. Nejednou vidím toho usmrkaného malého dvounožce. Bere do ruky kámen. Napřahuje se. Stojím na zadních a cítím v tesákách teplé maso jeho ruky. "Pusť, pusť ty potvoro, to bolí," křičí a setřásá mě, až se mu to podaří. "Tak toho budeš litovat," řeklo mládě dvounožce a s brekem a mírně zakrvácenou rukou odběhlo pryč. Jeho kamarádi, kteří do mě stačili ještě párkrát šťouchnout, upalovali za ním.
V noci jsem byl neklidný, nevěděl jsem, co bude zítra, bál jsem se, co mi udělají. A navíc všude vřeštěly ty nesnesitelné kočky. Jako každé ráno jsem se bezcílně honil za nějakou kulatou věcičkou, ale také zároveň vyčkával, jestli se něco bude dít. A ano, něco tady nebylo v pořádku. Před naším domem zastavil veliký čtyřkolák a dvounožci, kteří z něho vylezli, zašli do domku mých dvounožců. Měl jsem strach. Za nějakou dobu na zahradu všichni přišli a měli velmi vážné a přísné obličeje. Všechno se seběhlo hrozně rychle a než jsem se stačil rozkoukat, měl jsem na čumáku něco hrozně svírajícího, co mi bránilo štěkání. Stáhl jsem ocas a couval a čapli mě za srst a v nějaké kleci odvezli někam, kde bylo spoustu jiných hafanů. Během cesty si povídali, že mě neutratí, že to, co jsem provedl, bylo jistě zapříčiněno mým prostředím a výchovou. Ale co to vlastně znamená - utratit?

Co z toho plyne? NEPOŘIZUJTE si pejska, pokud se o něj nedokážete dobře postarat! A také nechte psy v klidu žít a neprovokujte je. Někteří pak pouze vaší vinou musí být utraceni...