Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ráno mě něco pošimralo na tváři. Byla to babiččina ruka. Potom se ozval tichý hlas: "Jiříku, vstávej!"
"Už je čas, ať všechno stihneš." Přetáhl jsem si peřinu přes hlavu, tak moc se mi nechtělo vstávat. Nerad lezu z teplého pelíšku, dobře se mi spí pod prošívanou dekou, kterou šila ještě moje prababička. Je pod ní velmi příjemně. Ještěže mě nebudí mamina. Ta by mě hned začala šimrat na noze a peřinu by ze mne stáhla. Babička je mnohem hodnější. Počká, až se trošku protáhnu, zívnu si, protřu ospalé oči a pomaloučku vylezu ven. Brrr, to je chladno. Běžím po schodech dolů do kuchyně, rychle pyžamo dolů a vzít si školní oblečení.
Nasnídám se. V koupelně se umyji, vyčistím si zuby a učešu se. Pak už slyším zvonění mého mobilního telefonu. Volá mi maminka jako každé jiné ráno. Už předem vím, na co se bude ptát. Zajímá ji, jak jsem se vyspal, zda jsem nezapomněl napsat nějaký úkol a zda mám do školy všechno, co mám na dnešní den mít. Řeknu jí, že ano, i když jistý si nikdy nejsem.
Nakonec si připravím průkazku na autobus, abych ji nemusel na zastávce hledat, obleču si bundu, obuji se a vyrážím do školy. Na ulici se potkávám s kamarády a jdeme na autobus společně. Začíná nový den.