Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Byl to teplý letní den a já si s rodinou užíval dovolenou v Chorvatsku. Právě jsme došli na písčitou pláž. Hned jsem utíkal k moři, kde jsem si nasadil černé brýle na plavání. Pak jsem skočil do vody a odplaval dál od břehu. Voda trochu hřála, proto mi v ní bylo dobře.

Ale potom jsem náhle před sebou spatřil žraloka bílého. Věděl jsem, že je lidožravý, a proto jsem rychle plaval zpátky ke břehu. Při plavání jsem ještě na všechny strany volal: "Pomoc! Honí mě žralok!"
Snažil jsem se křičet co nejvíce, jenže při volání se mi do pusy dostávala slaná voda. Plaval jsem sice, co nejrychleji to šlo, avšak byl jsem daleko od břehu a žralok byl mnohem rychlejší. Už jsem si myslel, že je vše ztraceno, ale právě v ten okamžik jsem před sebou uviděl muže s vesly na nafukovacím člunu. Žraloka už jsem doslova cítili za svými zády, avšak naštěstí jsem se ještě bez úhony stačil rychle dostat na palubu mužova člunu.

Na člunu seděl asi čtyřicetiletý pán s hnědými vlasy. Náhodou byl taky Čech a jmenoval se Petr.
"Jaký máte plán?" zeptal jsem se ho.
"Pokusíme se ho odstrčit pádly!" odpověděl Petr.
"Dobře!" souhlasil jsem a každý jsme si vzali jedno pádlo do ruky.

Na chvíli jsme sice žraloka odehnali, zanedlouho se však vrátil a ponořil do hloubky, aby následně nabral náš člun zespodu. Nějakou dobu se mu to sice nedařilo, ale po třech pokusech mě s Petrem dostal z loďky dolů. Žralok pak nafukovací člun rozsápal a vrhl se přímo na nás!

Na začátku jsme měli ještě hodně energie a břeh byl už jenom nějakých pět set metrů daleko. Plavali jsme asi stejně rychle. Po tři sta metrech jsme měli náskok už jenom dvacet metrů, proto nám bylo jasné, že nestihneme doplavat až ke břehu.

Najednou Petr vykřikl: "Pokusím se ho zadržet, ty zatím rychle doplav na pevninu!"
A tak jsem plaval ostošest. Když už jsem byl pouze sto metrů od břehu, ucítil jsem na levé noze prudkou bolest. Určitě mě kousl žralok, pomyslel jsem si. Za vteřinu nato jsem ucítil bolest i na břichu. A pak se to stalo...

Seděl jsem na posteli v neosvětlené místnosti. Z oken šlo poznat, že venku je tma.
"Všechno byl jenom sen!" opakoval jsem si. "Ten žralok ale přece vypadal tak opravdově," nechtěl jsem tomu sám uvěřit.
Byla to však pravda, všechno se mi jenom zdálo.
"To jsem se ale pěkně vylekal!" zasmál jsem se sám sobě. Před spaním si radši už nikdy nebudu listovat encyklopedií zvířat...