Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jen co jsem se zmínila, že za výlohou mají krásný model vrtulníku na dálkové ovládání, tatínek zpozorněl: "Jo? Tak to se na něj půjdeme lépe podívat!" Byla to pro něj totiž - jakožto pro nadšeného modeláře - skvělá šance koupit si novou hračku. Vrtulník byl sice koupen pro mě, ale od začátku jsem věděla, že se mi do ruky jen tak nedostane.

Ještě nikdy jsem nic takového neovládala, tudíž byla první zkouška na tatínkovi. Vrtulník byl podle prodejce na ovládání velmi lehký, ale jelikož venku zrovna foukal vítr, musel se první let uskutečnit doma v obývacím pokoji. Jenže ovládání se na rozdíl od jiných modelů letadel liší, a tak to nebylo tak jednoduché, jak jsme čekali. Z pokoje se vždy ozvala rána a následné tatínkovo lamentování: "Co já to zase koupil?"

Tátovi došla trpělivost a konečně přišla s létáním řada i na mě. Byla jsem nadšená, že si to konečně mohu vyzkoušet. Před startem jsem si chtěla přečíst návod k obsluze, ale to jsem již nestihla, protože mě volal nedočkavý tatínek, který však zároveň překypoval vzteky ze svého nezdaru: "Tak už tu věc zkusíš? Dělej, nebo ta věc poletí do kamen!"
A tak jsem se tedy pokusila dostat vrtulník do vzduchu. K mému údivu to šlo celkem lehce. Opatrně jsem vzlétla a s ještě větší opatrností přistála zpět na zem. Taťka mě oněměle pozoroval. Možná mu došlo, kde byla chyba.

Zkusil to tedy znovu, již náležitě uklidněný a s rozmyslem. A o pár chvil později se vrtulník ladně pohupoval ve vzduchu, jako by ho řídil profesionál. Nám oběma se řízení modelu zalíbilo natolik, že se při další návštěvě obchodu pořídil druhý model. Nyní s tatínkem létáme oba a předháníme se v tom, komu to půjde lépe.