Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2014

Byla pozdní hodina večer. Ležel jsem v obývacím pokoji na gauči a koukal na televizní seriál Přátelé. Doma jsem byl sám, neboť přítelkyně Ema pracovala na noční směně jako prodavačka.

Pomalu jsem usínal, když tu jsem najednou uslyšel zvláštní zvuky, přicházející ze zahrádky od souseda. Zpočátku jsem tomu nevěnoval žádnou velkou pozornost, protože jsem si myslel, že to musí být soused Pavel. Po chvilce mi však došlo, že on to být nemůže, jelikož před pár dny odjel na dovolenou do Itálie...
Zvedl jsem se tedy z gauče a šel se podívat z okna. Bohužel už byla tma a já tak nic neviděl. Usedl jsem opět do svého křesla a dál sledoval televizi.

Bum, prásk, ozvalo se znovu zvenčí. Nelenil jsem, oblékl si bundu, nazul boty a vydal se ven. Ze začátku se mi moc nechtělo, protože venku byla tma a zima, ale co kdyby to byli zloději, pomyslel jsem si.
Došel jsem k vratům a podíval se přes plot na sousedův dům a zahradu. Žádné známky pohybu jsem tam ovšem nezaznamenal. Vyndal jsem proto z kapsy mobilní telefon a vymačkal na displeji číslo na souseda Pavla. Jenže ten mi to nebral...

Už jsem se chtěl vrátit zpátky domů, když vtom jsem najednou zaslechl kroky, jak se ke mně přibližují. Nelenil jsem a rychle se schoval za plot, kde jsem čekal, až neznámá postava přijde co nejblíže. V hlavě se mi honilo několik myšlenek, jak budu reagovat. Postava už byla téměř u branky, když jsem plný adrenalinu vyskočil ze svého úkrytu.
"Co tady děláte!?" zeptal jsem se nahlas. Spatřil jsem, že postavou je muž středního věku.
"Pan Konečný mě poprosil, jestli bych mu nemohl přivést vrtačku. Bohužel nikdo nebyl doma, tak jsem mu ji šel uklidit do garáže," odpověděl mi muž, který byl ze mě očividně velice překvapený.
Nedůvěřivě jsem se na něj podíval.
Crrr, vyrušil mě zvuk mého telefonu. Přijal jsem hovor se slovy: "Ano, slyším..."
Na druhé straně se ozval můj soused Pavel: "Prosím tě, úplně jsem zapomněl, že mi dneska má přivést kolega z práce nářadí, můžeš si to od něj převzít?"
"Jistě, to není problém, zrovna s ním hovořím!" odvětil jsem s úlevou.

Byl jsem rád, že se nakonec vše vysvětlilo a já si uvědomil, že jsem se stal vlastně takovým malým detektivem.