Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2012

Ten den vypadal zcela normálně. Ráno vsát, vyčistit si zuby, nasnídat se, obléci se a vykonat všechny tyto nezbytné úkony. Poslední věcí je odchod z domu do práce - pokud možno s klíči v ruce. Jen co jsem však vytáhl paty z domu, stalo se, co čert nechtěl.

Nastartoval jsem své auto, které je rychlé jako lev.
"Krása, zařadím jedničku a vyrazím," řekl jsem si v duchu pro sebe.
Zprvu jsem měl nemalé potíže dostat se z parkoviště, jež bylo absolutně celé pokryté kluzkou vrstvou - jako byste jej vyžehlili ledovou žehličkou. Ale to nebylo to nejhorší. Po vyjetí z tohoto kluziště jsem spatřil kočku černou jako uhel. Běžela přímo z pravé strany obrubníku na levou! Měl jsem co dělat, abych se jí v pořádku vyhnul a neomezil přitom řidiče za mnou. Jejich hlasité troubení jsem v tu chvíli ignoroval.
"To bylo těsné," pomyslel jsem si.

Cestou mě však čekala další zkouška nervů. Po několika kilometrech bez kolizí jsem byl nucen zastavit v dlouhé a táhlé koloně na Strašnické ve směru do centra. Skrze okno pronikala dovnitř mého vozu konverzace dvou policistů, kteří se dorozumívali, co s kolonou budou dělat.
"Je to tam ucpaný, bez šance, musíme to odklonit doleva na Hostivař," říkal jeden druhému.
"Výborně, tak to nedorazím nikdy včas a navíc musím dojít pro ty lístky," vzdychl jsem.

Nakonec jsem se po dvou hodinách dostal k pokladně Divadla Spejbla a Hurvínka, kde jsem chtěl koupit lístky na jedno jejich vánoční představení.
"Dobrý den, dvakrát dospělý a jeden dětský na zítra," poprosil jsem.
Bohužel se mi dostalo odpovědi, že veškeré lístky byly již prodány; z čehož ty poslední asi před pěti minutami!
Netušil jsem, proč se mi zrovna dneska tolik lepí smůla na paty. A pak mi to došlo - černá kočka přes cestu...
Myslím, že jsem se pousmál a odešel pryč. V hlavě mi jen problesklo, že už nikdy nebudu podceňovat tuto pověru.