Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2012

Probudil jsem se a venku byla ještě tma. Koukl jsem se na kalendář, který mi vesele hlásil: Pátek třináctého.
"No co, přece nejsem pověrčivý, den jako každý jiný," pomyslel jsem si. Jelikož jsem opět vstával na poslední chvíli, rychle jsem vylezl z postele, nasnídal se, dal si šálek kávy, oblékl se, provedl pravidelnou ranní hygienu a vyrazil do práce.

Byl únor a podle toho to také venku vypadalo. Mráz a sníh. Ještě než jsem došel k autobusové stanici, přeběhla mi pod nohama černá kočka mojí milé sousedky. Této události jsem ale nepřikládal nijak zvlášť velkou důležitost a s černou kočkou jsem si nadále hlavu nepletl.

Do práce to mám jen dvě stanice autobusem. Pracuji jako sklenář v místní fabrice. Když jsem konečně vystupoval z autobusu, zničehonic jsem na náledí uklouzl. Aby toho nebylo málo, přišel jsem do práce pozdě. Naštěstí pro mě se to obešlo bez většího postihu, dostal jsem jen menší slovní výtku od šéfa.
Během pracovního dne se nic mimořádného nestalo. Byl to jednoduše den jako každý jiný.

Domů jsem se vracel opět za tmy.
"Ha, pátek třináctého a nic hrozného se mi nestalo," zašklebil jsem se s úsměvem. Tato věta však byla osudovou chybou.

Když jsem konečně dorazil domů, odemkl jsem vchodové dveře a rozsvítil. Prásk! Ozvala se ohromná rána. Praskla žárovka.
"Fuj, to jsem se lekl!" zaklel jsem. Šel jsem si tedy umýt ruce do koupelny a... Prásk! Další vlákno žárovky zapraskalo. Začínal jsem se docela bát. Rychle jsem se svlékl a lehl do postele. Dnes už toho na mě bylo poměrně dost. To jsem však netušil, co mě ještě čeká. Už už jsem zabíral a chystal se do říše snů, když vtom se ozvalo hlasité buch buch buch. Někdo klepal na hlavní vchodové dveře! Celý zpocený jsem vylezl z postele a šel pomalu ke dveřím. Zhluboka jsem se nadechl a dveře otevřel. Byl tam jen soused a sdělil mi datum konání členské schůze bytového družstva. Zavřel jsem za sebou dveře a chystal se znovu do postele.
Již jsem téměř spal, když se ozvalo to hlasité srdce drásající skřípání. Jako kdyby někdo škrábal na skleněnou výplň okna. Ten zvuk vycházel z obývacího pokoje. Byl jsem neuvěřitelně vyděšený a můj tep by se dal změřit na Richterově stupnici. Pomalu jsem vylezl z postele. Lehce jsem otevřel dveře od ložnice, otřel si pot z čela a zhluboka se nadechl. Teď, nebo nikdy!
Kráčel jsem směrem k obývacímu pokoji, odkud zvuk vycházel. Otevřel jsem dveře. Na tabulku skla od balkónových dveří drápal svými drápky malý pes. Ihned jsem ho poznal. Bylo to ještě štěně mé sousedky, která před týdnem zemřela po dlouhé vážné nemoci. Ještě před svojí smrtí mne však poprosila, zda bych se jejího domácího mazlíčka neujal. Tehdy jsem odmítl s tím, že žádné zvíře ve svém bytě nechci. Okamžitě mi vše docházelo. Pátek třináctého, prasklé žárovky a další signály mohly být pravděpodobně vzkazy ze záhrobí zemřelé sousedky! Neváhal jsem a mladou psí slečnu si vzal pod svoji ochranu. Ihned jsme si oblíbili jeden druhého.

Nicméně tento pátek třináctého ve mně zanechal nesmazatelnou stopu a od té doby k němu cítím mnohem větší respekt. Na základě této události jsem se stal pověrčivým.