Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• poznámka k tématu: jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2012 znělo Jak jsem se stal pověrčivý (vypravování)

Nedělní slunečný den se blížil ke konci. Slunce už dávno zapadlo za kopec. Bylo šero. Nosila jsem zavazadla do auta a v hlavě jsem si broukala veselou melodii. Těšila jsem se domů po čtrnáctidenních prázdninách na chatě u babičky a dědy. Natáhla jsem se po dveřích kufru auta, zavřela je a následně se uvelebila na sedadle za řidičem. Netrpělivě jsem čekala, až se ozve zvuk motoru a my projedeme bránou.

Děda opatrně vyjel nezpevněnou cestou kopec vedoucí k hlavní silnici. Jakmile jsme dojeli na silnici, dědeček šlápl na plyn a hnali jsme se směrem k domovu.

"Kočka!" vykřikla babička. Vyklonila jsem se, abych se podívala na černou kočku, která nám zkřížila cestu.
"A teď budeme mít smůlu," spráskla babička ruce.
"Babi, jsou to jen pověry," snažila jsem se ji marně utišit.

Děda pomalu sešlápl plyn. Auto se nestačilo pořádně ani rozjet a už jsme zase stáli.

"Co se děje?" ptal se děda. Pokusil se znova otočit klíčkem v zapalování, ale marně. Motor jen zarachotil.
"Za to může ta černá kočka," naříkala babička.
Chvíli jsem přemýšlela, jestli mám babičce rozmlouvat její pověrčivost, ale nakonec jsem se přiklonila k babiččině teorii černé kočky.

Od té doby jsem se stala pověrčivou. Když jedu na kole nebo v autě a vidím přecházet černou kočku přes silnici, raději zastavím a počkám, než projede někdo jiný. Teprve pak se rozjedu a spokojeně pokračuji v cestě.