Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dnes je poslední den skvělých jarních prázdnin a já ležím u televize a zítra nepůjdu do školy. Je to snad poprvé, co bych do ní chtěla jít, ale bohužel nemůžu, jelikož mám natažené vazy v koleni.
Bylo to takto. Rodiče usoudili, že nás konečně vezmou na trochu lepší hory na Slovensko. Obě jsme se těšily. Vše bylo skvělé a my si užívaly naplno horské pohody. Předposlední den taťka dostal nápad oživit jízdu jízdou v lese. No nám to nebylo k nechuti, jelikož už nás to na sjezdovce přestávalo bavit a tak to bylo schváleno s velkým nadšením.
Taťka jel první, potom já a nakonec sestra. Jak jsme tak odhodlaně jeli, tak ani taťka nepostřehl, že je příliš těžký sníh a není vhodné teď jezdit do prašanu. No a tak se stalo, že v jedné zatáčce jsem to nevybrala a zůstala mi noha ve sněhu. Takovou bolest snad může připomínat jen zlomená noha. Moje noha byla celá pokroucená ani jsem pomalu nevěděla, kde ji mám. Sestra honem tedy začala hledala moji nohu v hlubokém sněhu a taťka jel pro horskou službu.
Ta okamžitě nasedla na vlek i s obrovitými saněmi a už si pro mě jeli. Mamka netušíc seděla v bufetu a v duchu si říkala, pro koho asi jedou. Horská služba mě tedy naložila na své obrovité saně a už jsem se řítila hlavou ze svahu. Až jsme sjeli dolů, tak se mamka šla kouknout, koho že to dovezli a k jejímu zděšení tam objevila mě. Horská služba mě ještě jednou prohlédla a poslala do nemocnice. Tak tedy bylo rozhodnuto. Nastalo velké balení a uklízení o den dříve. Po únavných dvou hodinách bylo vše přichystáno a my mohli konečně vyrazit. V nemocnici nám řekli, že jsou to naštěstí jen natažené kolení vazy.
Doma mě tedy usadili s dlahou k televizi, abych nemusela zírat do blba a jak tak sedím u televize, pomalu si začínám uvědomovat, jak to dobře dopadlo.